Jakub Rybárik

Jakub Rybárik, narozen 17. dubna 1986 v Bratislavě, je slovenský herec. Pochází z rodiny lékaře a zdravotní sestry, přičemž herecký talent pravděpodobně zdědil po svém dědečkovi, známém herci Jánu Rybárikovi, který v sedmdesátých letech zakládal divadlo v Trnavě. Již v sedmnácti letech se přihlásil na obor herectví na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě, kam byl přijat hned napoprvé. Studoval zde v letech 2004 až 2008 pod vedením Emila Horvátha a Petera Mikulika. Jeho herecký projev se vyznačuje racionálním tónem, prací s hlasem a gesty, mimikou a flexibilitou. Mezi jeho nejvýraznější postavy z dob studia patří Kosych v Čechovově Ivanovovi (režie: Marián Amsler), Eilert Lovborg v Ibsenově dramatu Hedda Gablerová (režie: Anna Petrželková) nebo Gusto v Jurgově Haně (režie: Alena Lelková). Ihned po ukončení studia získal angažmá v Divadle Andreja Bagara v Nitře. Jeho první výraznější rolí byl Julien ve hře Jeana Anouilha Kolumbína v režii Emila Horvátha, kde naplno odhalil svůj talent pro charakterové herectví, což okamžitě zaznamenala i odborná divadelní kritika. V Divadle Andreja Bagara působil v letech 2007-2022. Další výraznou hereckou kreací byla postava Toma ve hře Tennessee Williamse Skleněný zvěrinec (režie: Svetozár Sprušanský) s precizně vypracovanou vnější i vnitřní charakteristikou impulzivního mladého muže se sklony k agresivitě. Právě tato role Toma ve Skleněném zvěřinci (2011) mu přinesla značnou popularitu. Své herectví s výraznou psychologicko-realistickou kresbou využil při tvorbě mnoha dramatických a charakterových postav: Samko Jagoš, kožešník (Gazdiná roba, 2014), Nick (Darkplay, 2011), Dobroslav (Dobro, 2017), Michael Ben-Shaked / Rafael Mendelson (Banalita lásky, 2019). Stejně úspěšně se představil i v mnoha komediích, kde využil svou spontánnost, smysl pro humor a nadhled: Fernando (Štyria v ringu, 2015), Leo (Panikári, 2016), Padebúr (Syna či dcéru?, 2017). Jakub Rybárik hostoval také v několika dalších divadlech na Slovensku: Slovenské národní divadlo, Městské divadlo P. O. Hviezdoslava, Divadlo Meteorit, Divadlo Komédie a pravidelně účinkoval i v jiných profesionálních divadlech a uměleckých produkcích. Ve filmové a televizní tvorbě se Jakub Rybárik prosadil v několika úspěšných slovenských filmech. Mezi nejvýznamnější patří Scumbag (2020), Čarovný kamienok (2019), Únos (2017) a Láska na vlásku (2014). V roce 2013 si zahrál ve válečném filmu Colette (také uváděném pod názvem Prisoner of Auschwitz), který režíroval Milan Cieslar podle knihy Arnošta Lustiga. Film Únos (2017) režírovala Mariana Cengel-Solcanská a pojednává o únosu syna slovenského prezidenta v 90. letech, kdy se Československo rozdělilo na Českou republiku a Slovensko. Scumbag (2020) je politický thriller založený na bestselleru spisovatele Arpada Soltésze, který se odehrává ve světě vysoké politiky, organizovaného zločinu a velkých peněz. Kromě filmů účinkoval také v mnoha známých televizních seriálech jako Delukse, Tajné životy, Chlapi neplačú, Kolonáda, Kriminálka Staré Město, Mesto tieňov a Ordinácia v ružovej záhrade. Za svou tvorbu získal Jakub Rybárik třikrát Cenu Literárního fondu: v roce 2011 za postavu Toma Wingfielda v inscenaci hry Tennessee Williamse Skleněný zvěrinec, v roce 2015 za postavu Samka Jagoše v inscenaci hry Gazdiná roba a v roce 2017 za postavu Dobroslava v inscenaci hry Dobro. V roce 2017 získal také zvláštní cenu poroty festivalu Nová dráma/New Drama 2017 za mimořádně plastický herecký výkon v postavě Dobroslava v inscenaci Dobro. Za tuto roli byl také nominován na cenu Dosky v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon.