Elgudzha Burduli: Nejlepší filmy a seriály

6.3

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Elgudzha Burduli: Filmy a seriály

  • Udzinarta mze
    Udzinarta mze (1992)
    FilmRole: Gela Bendeliani
    Režisér věnoval toto lyrické, epické filmové vyznání památce svého otce, který byl lékařem. Hlavní hrdina filmu, lékař záchranné služby, provádí nebezpečné experimenty při hledání životně důležité vakcíny. Jeho žena v jeho práci věří, i když jeho dcera by ho nechápala. Jeho syn, který je povahově naprosto odlišný od svého otce, se ho snaží chránit. Sebezapření ve jménu vědy se ale ukazuje jako příliš vysoká cena. Ve chvíli, kdy je lékař na pokraji objevu, ztrácí vše, co za dvacet let práce nashromáždil. Tato ztráta ho ještě více sblíží se synem. Natáčení filmu trvalo sedm let (1985-1992), a stalo se tak metaforickým vyvrcholením sovětské kinematografie a sovětského způsobu života jako celku.
    Žánry:DramaKrimi
    84%
    Režisér věnoval toto lyrické, epické filmové vyznání památce svého otce, který byl lékařem. Hlavní hrdina filmu, lékař záchranné služby, provádí nebezpečné experimenty při hledání životně důležité vakcíny. Jeho žena v jeho práci věří, i když jeho dcera by ho nechápala. Jeho syn, který je povahově naprosto odlišný od svého otce, se ho snaží chránit. Sebezapření ve jménu vědy se ale ukazuje jako příliš vysoká cena. Ve chvíli, kdy je lékař na pokraji objevu, ztrácí vše, co za dvacet let práce nashromáždil. Tato ztráta ho ještě více sblíží se synem. Natáčení filmu trvalo sedm let (1985-1992), a stalo se tak metaforickým vyvrcholením sovětské kinematografie a sovětského způsobu života jako celku.
    Žánry:DramaKrimi
    1
  • 2
  • Oči černé
    Oči černé (1987)
    Film
    70%
    3
  • Rus iznachalnaya
    Rus iznachalnaya (1986)
    Film
    66%
    4
  • Robinzoniada, anu chemi ingliseli Papa
    Robinzoniada, anu chemi ingliseli Papa (1987)
    FilmRole: Lavrenti Mgeladze (rich man)
    Takřka dokumentární rekonstrukci jednoho smyšleného milostného příběhu zasazeného do skutečných historických událostí podala ve svém vtipném debutu režisérka Nana Džordžadzeová. Vzpomínání stařičké Gruzínky na jedinou lásku, kterou prožila, je vyprovokováno otázkami vnuka, jenž hledá inspiraci pro svou symfonickou skladbu, kterou chce věnovat památce dávno zesnulého anglického dědečka. Od babičky se snaží dozvědět nejen něco bližšího o životě svého předka v Gruzii a jeho sžívání s místním prostředím, ale také o okolnostech jeho tragické smrti v roce 1922.

    Dědeček, telegrafista Christopher Hughes, na Kavkaz přichází uprostřed revolučních let počátku 20. století. Jako zaměstnanec Anglické královské telegrafní společnosti má za úkol za všech okolností udržovat bezchybné spojení na lince Londýn – Dillí. Během politických bojů se však ocitá v nelehkém postavení, a odříznutý od své rodné země, netuší, že jeho práce pro Anglii dávno skončila.

    Režisérku Nanu Džordžadzeovou a jejího manžela, scenáristu filmu Irakli Kvirikadzeho, inspiroval k natočení snímku skutečný náhrobek Angličana Hughese na batumském hřbitově a působnost anglické telegrafní společnosti v Gruzii. Zajímavá forma vyprávění postavená na retrospektivách vracejících se do minulosti nejen prostřednictvím vzpomínek staré ženy, ale i pomocí filmových týdeníků, dobových fotografií a obrazů vytváří dojem evokované reality. Tomu napomáhají i virážované sekvence, hojně používaná angličtina, komentáře střídající dialogy. Podobnou mystifikační metodu opírající se o různé retrospektivní vrstvy a dokumenty uplatnil Irakli Kvirikadze již ve svém snímku Plovec (Plavec, 1982), na kterém asistovala Nana Džordžadzeová. Ve filmu Robinzonáda aneb můj anglický dědeček režisérka přivedla tuto formu k dokonalosti ve smyslu většího zdání pravdivosti příběhu, v silnějším prolnutí historie a politických událostí s konkrétními, i když smyšlenými osudy jednotlivých postav.

    Nana Džordžadzeová patří mezi první absolventy filmové fakulty založené v 70. letech na tbiliském divadelním institutu. V době přijetí na školu byla talentovanou mladou architektkou, která měla za sebou řadu úspěchů v oboru. V kinematografii na sebe poprvé výrazněji upozornila školním snímkem Atlant (Atlant, 1979) a v mezinárodním měřítku jí uznání přinesl absolventský film Putěšestvije v Sopot (Cesta do Sopot, 1980), oceněný Hlavní cenou v Oberhausenu (1987).

    Marta Mentzlová (LFŠ 2007)
    Žánry:Komedie
    66%
    Takřka dokumentární rekonstrukci jednoho smyšleného milostného příběhu zasazeného do skutečných historických událostí podala ve svém vtipném debutu režisérka Nana Džordžadzeová. Vzpomínání stařičké Gruzínky na jedinou lásku, kterou prožila, je vyprovokováno otázkami vnuka, jenž hledá inspiraci pro svou symfonickou skladbu, kterou chce věnovat památce dávno zesnulého anglického dědečka. Od babičky se snaží dozvědět nejen něco bližšího o životě svého předka v Gruzii a jeho sžívání s místním prostředím, ale také o okolnostech jeho tragické smrti v roce 1922.

    Dědeček, telegrafista Christopher Hughes, na Kavkaz přichází uprostřed revolučních let počátku 20. století. Jako zaměstnanec Anglické královské telegrafní společnosti má za úkol za všech okolností udržovat bezchybné spojení na lince Londýn – Dillí. Během politických bojů se však ocitá v nelehkém postavení, a odříznutý od své rodné země, netuší, že jeho práce pro Anglii dávno skončila.

    Režisérku Nanu Džordžadzeovou a jejího manžela, scenáristu filmu Irakli Kvirikadzeho, inspiroval k natočení snímku skutečný náhrobek Angličana Hughese na batumském hřbitově a působnost anglické telegrafní společnosti v Gruzii. Zajímavá forma vyprávění postavená na retrospektivách vracejících se do minulosti nejen prostřednictvím vzpomínek staré ženy, ale i pomocí filmových týdeníků, dobových fotografií a obrazů vytváří dojem evokované reality. Tomu napomáhají i virážované sekvence, hojně používaná angličtina, komentáře střídající dialogy. Podobnou mystifikační metodu opírající se o různé retrospektivní vrstvy a dokumenty uplatnil Irakli Kvirikadze již ve svém snímku Plovec (Plavec, 1982), na kterém asistovala Nana Džordžadzeová. Ve filmu Robinzonáda aneb můj anglický dědeček režisérka přivedla tuto formu k dokonalosti ve smyslu většího zdání pravdivosti příběhu, v silnějším prolnutí historie a politických událostí s konkrétními, i když smyšlenými osudy jednotlivých postav.

    Nana Džordžadzeová patří mezi první absolventy filmové fakulty založené v 70. letech na tbiliském divadelním institutu. V době přijetí na školu byla talentovanou mladou architektkou, která měla za sebou řadu úspěchů v oboru. V kinematografii na sebe poprvé výrazněji upozornila školním snímkem Atlant (Atlant, 1979) a v mezinárodním měřítku jí uznání přinesl absolventský film Putěšestvije v Sopot (Cesta do Sopot, 1980), oceněný Hlavní cenou v Oberhausenu (1987).

    Marta Mentzlová (LFŠ 2007)
    Žánry:Komedie
    5
  • Je těžké být bohem
    Je těžké být bohem (1990)
    FilmRole: Baron Pampa
    65%
    6
  • Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře
    Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře (1996)
    FilmRole: Le grand-père
    Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

    Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu ze země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

    Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džordžadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kde v roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

    Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

    Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v němž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

    (Tomáš Hála, LFŠ 2007)

    65%
    Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

    Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu ze země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

    Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džordžadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kde v roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

    Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

    Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v němž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

    (Tomáš Hála, LFŠ 2007)

    7
  • Léto ztracených polibků
    Léto ztracených polibků (2000)
    Film
    Do malebného městečka kdesi v Gruzii přijíždí čtrnáctiletá Sibyla, aby tam strávila prázdniny u své tety. Bezprostřední dívka veselými nápady a provokativním chováním brzy rozvíří až příliš stojaté vody místní společnosti. Tu tvoří nejrůznější postavičky opilců a nevěrných ženštin, středobodem Sibyliny pozornosti se však stane pohledný čtyřicetiletý vdovec Alexandr, objekt zájmu mnoha slečen a dam. Sibyla se spřátelí s jeho synem, ten je ale samozřejmě zamilovaný do ní, a tak je jen otázkou času, kdy se ze vztahů v nerovném trojúhelníku začne rodit problém. Poetickou, místy lechtivou komedii o bizarních vztazích natočila známá gruzínská režisérka Nana Džordžadzeová, která se prosadila svým předchozím filmem Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře.
    59%
    Do malebného městečka kdesi v Gruzii přijíždí čtrnáctiletá Sibyla, aby tam strávila prázdniny u své tety. Bezprostřední dívka veselými nápady a provokativním chováním brzy rozvíří až příliš stojaté vody místní společnosti. Tu tvoří nejrůznější postavičky opilců a nevěrných ženštin, středobodem Sibyliny pozornosti se však stane pohledný čtyřicetiletý vdovec Alexandr, objekt zájmu mnoha slečen a dam. Sibyla se spřátelí s jeho synem, ten je ale samozřejmě zamilovaný do ní, a tak je jen otázkou času, kdy se ze vztahů v nerovném trojúhelníku začne rodit problém. Poetickou, místy lechtivou komedii o bizarních vztazích natočila známá gruzínská režisérka Nana Džordžadzeová, která se prosadila svým předchozím filmem Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře.
    8

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.