Klára Jerneková

Klára Jerneková, 14. 1. 1945, Praha, Československo – 31. 7. 2003, Praha, Česká republika, herečka Rodinné zázemí a vzdělání Klára Jerneková se narodila 14. ledna 1945 v Praze do umělecké rodiny. Její matkou byla herečka Jiřina Stránská (1912–1999), bývalá zakládající členka divadla D 34, a otcem režisér Národního divadla Karel Jernek (1910–1992). Již od dětství projevovala umělecké sklony a jako studentka malostranského gymnázia Jana Nerudy aktivně působila v dramatickém kroužku. Po maturitě v roce 1962 nastoupila na pražskou DAMU, kterou úspěšně absolvovala v roce 1966. Divadelní kariéra Ještě během studií na DAMU hostovala od třetího ročníku v Divadle E. F. Buriana (1965–1966) a v roce 1965 také v "Sektě" pražského Semaforu. Po absolutoriu DAMU získala ihned angažmá v činohře Národního divadla v Praze, kde působila od 1. srpna 1966 až do 31. července 2000. V polovině 60. let byla Klára Jerneková označována za nejnadanější pražskou herečku a byla dokonce přirovnávána k legendární Haně Kvapilové. Na jevišti Národního divadla ztvárnila desítky rolí v klasických i moderních inscenacích. Zpočátku se uplatňovala především v lyrických a básnických dramatech, a to díky své jemné dívčí postavě, vypracované dikci, niternému projevu a pohybové kultuře. Mezi její významné divadelní role patřila Hedvika v Divoké kachně nebo Antigona v Děvce z města Théby. Postupně se její herecký rejstřík rozšiřoval od naivek a dramaticky vypjatých dívek až k temperamentním komickým postavám. Filmová kariéra Ve filmu debutovala Klára Jerneková v roce 1963 rolí Aleny v televizním snímku Domácí víno. V roce 1964 se objevila jako učitelka v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka. Jednu ze svých nejvýznamnějších filmových rolí ztvárnila v roce 1969 jako Markéta v existenciálním podobenství Případ pro začínajícího kata režiséra Pavla Juráčka. Tento film, inspirovaný Gulliverovou cestou do země Balnibarbi, byl po svém uvedení zakázán a skončil v trezoru. V roce 1979 si zahrála těhotnou Jitku Vondráčkovou v satirické komedii Věry Chytilové Panelstory aneb Jak se rodí sídliště. Tento film, který kriticky zobrazoval život na nově vznikajícím panelovém sídlišti, byl týden po premiéře zakázán a směl se promítat pouze mimo Prahu. Další výraznou rolí byla veselá paní hajná Zdena Bumbálková v komedii Hynka Bočana Smích se lepí na paty (1986). Svou filmovou kariéru uzavřela rolí ve snímku Mí Pražané mi rozumějí (1991) Věry Chytilové. Televizní a dabingová tvorba V televizi se Klára Jerneková prosadila v několika významných projektech. Zaujala rolí služebné Rozálie v populárním seriálu Byli jednou dva písaři (1972) režiséra Jána Roháče, kde excelovali Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Později se objevila v seriálu Tajemství proutěného košíku (1978) a v Hotel Herbich. Významnou roli ztvárnila také v televizním filmu Hrabě Drakula (1971), kde hrála Mínu Harkerovou. Jako dabérka propůjčila svůj hlas několika postavám. Nadabovala hlas studentky AVU a modelky Karmy (hrála ji Vlasta Houdková) ve filmu Bubny (1964) Ivo Nováka a zavražděné arcikněžny Žofie Chotkové (Florinda Bolkan) v koprodukčním dramatu Sarajevský atentát (1975). Jako komentátorka a dabérka hlavní role Aňuty (Eva Lorenzová) spolupracovala se studenty FAMU na filmech Dialog (1967) a Pokoj v suterénu (1974). Osobní život V Národním divadle poznala Klára Jerneková svého budoucího manžela, herce Josefa Čápa, se kterým společně hrála v Shakespearově Zimní pohádce. Z jejich vztahu se v únoru 1971 narodil syn Filip Čáp, který se později také stal hercem. Manželství s Josefem Čápem však trvalo pouze tři roky. Nedlouho poté zkrachovalo i její další manželství. V pozdějších letech se potýkala s nedostatkem hereckých příležitostí, depresemi a problémy s alkoholem, což mělo značný vliv na její předčasný odchod. Klára Jerneková zemřela 31. července 2003 v Praze ve věku 58 let. Přestože se Klára Jerneková objevovala na filmovém plátně i v televizi, její hlavní doménou bylo divadlo. Její herecký projev byl charakteristický hlubokým vcítěním do postavy a výraznou jevištní přítomností. Navzdory osobním problémům zanechala výraznou stopu v českém divadelním i filmovém umění a její role jsou dodnes ceněny pro svou autenticitu a hluboký emocionální náboj.