Cinzia Bruno

Cinzia Bruno, narozená 20. května 1957 v Římě, Itálie, je italská herečka, která začala svou kariéru již ve velmi útlém věku. Dětská herecká kariéra Cinzia Bruno vstoupila do světa filmu ve věku pouhých tří let. Během svého dětství se objevila v několika kostýmních filmech, včetně dobrodružných snímků jako I normanni, Ercole sfida Sansone a Sansone contro il corsaro nero (1964), kde ztvárnila postavu Almy. V tomto filmu režiséra Luigiho Capuana se objevila po boku Sergia Cianiho (známého také jako Alan Steel) a Rosalby Neri v příběhu o silákovi Samsonovi bojujícím proti pirátům. Spolupráce s Albertem Sordim Významným milníkem v její dětské kariéře byla spolupráce s legendárním italským hercem Albertem Sordim. Objevila se v jeho filmu Una vita difficile (1961), režírovaném Dinem Risim, který je považován za jeden z nejvýznamnějších italských filmů 60. let. O rok později se znovu setkala se Sordim ve filmu Mafioso (1962) režiséra Alberta Lattuady, kde ztvárnila jeho dceru. Tento černohumorný film, v němž Sordi hraje továrního mistra, který se během návštěvy rodného Sicílie zaplete s mafií, získal ocenění na filmovém festivalu v San Sebastianu a je považován za jeden z prvních italských filmů, který se otevřeně zabýval tématem mafie. Významné filmové role V roce 1970 se Cinzia Bruno objevila v oceňovaném filmu Il giardino dei Finzi Contini režiséra Vittoria De Sicy, kde ztvárnila postavu Micol v dětství. Tento film, odehrávající se v předválečné Itálii a zachycující osudy židovské rodiny během nástupu fašismu, získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně. V následujících letech se objevila v několika významných italských filmech různých žánrů. V roce 1972 hrála v thrilleru L'etrusco uccide ancora, v roce 1973 účinkovala v politickém dramatu San Michele aveva un gallo režisérů Paola a Vittoria Tavianiových, které bylo natočeno podle povídky Lva Tolstého. Téhož roku se objevila v kriminálním filmu La polizia è al servizio del cittadino? po boku Enrica Marii Salerna, který ztvárnil hlavní roli komisaře bojujícího proti organizovanému zločinu v Janově. Televizní tvorba a pozdější kariéra Kromě filmů se Cinzia Bruno věnovala i televizní tvorbě. Účinkovala v několika významných italských televizních seriálech a minisériích, včetně I miserabili, La cittadella a Questa sera parla Mark Twain. Její televizní kariéra zahrnovala také účast v mnoha rozhlasových dramatech vysílaných italským rozhlasem RAI. V 70. letech pokračovala ve své filmové kariéře rolemi ve filmech Il saprofita (1974) a Il bacio di una morta (1974). V roce 1976 se objevila ve filmu Kidnap in Rome (původní název San sha ben tan xiao fu xing). V roce 1990 musela Cinzia Bruno kvůli problémům s hlasivkami ukončit svou hereckou kariéru. Následně se začala věnovat cestovnímu ruchu a otevřela si vlastní cestovní kancelář. Během své téměř třicetileté herecké kariéry se Cinzia Bruno vypracovala od dětské hvězdy k respektované herečce italského filmu a televize, která spolupracovala s některými z nejvýznamnějších režisérů své doby, včetně Vittoria De Sicy, bratrů Tavianiových a Alberta Lattuady.