Mark Brown, narozen v Birminghamu v Anglii, je uznávaný scénárista, režisér a producent, který se proslavil především svými filmy zaměřenými na afroamerickou komunitu.
Brown se zapsal do povědomí filmových fanoušků jako autor scénáře k úspěšnému filmu Barbershop (2002), který režíroval Tim Story. Film byl natočen s rozpočtem 12 milionů dolarů a příběh vznikl podle námětu Marka Browna, přičemž na scénáři spolupracoval s Marshallem Toddem a Donem D. Scottem. Barbershop byl uveden do kin 13. září 2002 společností MGM Distribution Co. pod značkou Metro-Goldwyn-Mayer a získal pozitivní recenze od kritiků, přičemž celosvětově vydělal 77 milionů dolarů.
Děj filmu se točí kolem společenského života v holičství na jižní straně Chicaga. Hlavní postavou je Calvin (Ice Cube), který zdědil upadající podnik po svém zesnulém otci a považuje holičství za břemeno a ztrátu času. Po prodeji obchodu místnímu lichváři začíná Calvin pomalu chápat vizi a odkaz svého otce a potýká se s myšlenkou, že právě prodal něco cenného. Holičství je plné postav, které sdílejí své příběhy, vtipy, zkoušky a trápení.
Mark Brown napsal scénář k filmu Barbershop a spolupracoval na něm s dalšími autory, přičemž film byl založen na jeho původním námětu. Jediným filmem, který Brown napsal a zároveň režíroval, byl Two Can Play That Game (2001). U filmů Barbershop a Barbershop 2 byl spoluautorem scénáře, ale nerežíroval je.
Two Can Play That Game je americká romantická komedie z roku 2001, kterou Brown napsal a režíroval. Film vypráví příběh úspěšné ženy (Vivica A. Fox) jménem Shanté, která hraje psychologické hry se svým přítelem (Morris Chestnut) Keithem poté, co ho přistihne při téměř nevěře, ve snaze dát mu lekci a udržet ho pod kontrolou. Shanté tvrdí, že zná Desetidenní program: vypočítanou sérii kroků k manipulaci s bývalým přítelem, aby se k ní nakonec vrátil a zajistila, že ji už nikdy nepodvede.
Mezi další Brownovy filmy patří Def Jam's How to Be a Player (1997), kde působil jako scenárista, Three Can Play That Game (2007), kde byl autorem scénáře, a The Salon (2005), který napsal, režíroval a produkoval.
Def Jam's How to Be a Player režíroval Lionel C. Martin podle scénáře Marka Browna a Demetrie Johnson, založeného na Brownově příběhu. Film sleduje Draytona "Draye" Jacksona, který pracuje jako A&R zástupce pro Def Jam Recordings a je sukničkář s jediným cílem v životě: mít sex s co největším počtem žen. Sní o tom, že ho jeho přítelkyně Lisa přistihne při nevěře, jen aby se probudil ze snu a připomněl si, že se nesmí nechat chytit.
The Salon (2005) režíroval Mark Brown s Vivicou A. Fox v hlavní roli. Film vypráví příběh majitelky salonu krásy, která nachází romantiku, zatímco bojuje o záchranu svého podnikání. Stylistka Jenny Smith (Vivica A. Fox) zažije šok, když do jejího salonu krásy – milovaného komunitního centra – vstoupí okouzlující právník Michael (Darrin Dewitt Henson) a oznámí, že město Baltimore naplánovalo demolici její budovy. Jenny odmítá vzdát se bez boje a vydává se na cestu, aby zastavila Michaela a ministerstvo veřejných prací. Ale jak se blíží datum soudu, Jenny zjišťuje, že se do Michaela nevědomky zamilovává.
V roce 2018 Brown napsal a režíroval komedii Sharon 1.2.3. s Mattem Bushem, Erinn Hayes, Nadine Velazquez a Skyler Samuels v hlavních rolích. Film vypráví příběh Jonaha, skutečného nerda, který se stal úspěšným podnikatelem a žije svůj sen se dvěma nádhernými ženami jménem Sharon. Sen se však stává příliš skutečným, když potká třetí Sharon a zamiluje se.
Epic Pictures Group vydala oficiální trailer k filmu Sharon 1.2.3., romantické komedii od filmaře/scenáristy Marka Browna (který napsal původní scénář k filmu Barbershop a jeho pokračováním). Film je o nerdovi, který se stal velmi bohatým díky vedení technologické společnosti. Nyní chodí se dvěma krásnými, staršími ženami, obě jménem Sharon, a věci se ještě více zkomplikují, když potká třetí ženu jménem Sharon.
Mark Brown se během své kariéry etabloval jako významný hlas v afroamerické kinematografii, přičemž jeho filmy často kombinují humor s hlubšími společenskými tématy. Jeho schopnost vytvářet autentické postavy a situace z každodenního života mu vynesla uznání jak u diváků, tak u kritiků.