Jacques Brizzio

Jacques Brizzio, narozený 1. srpna 1928 v Paříži a zemřelý 10. května 2004 v Morlaix, byl francouzský scénograf a dekoratér. Studoval na École nationale supérieure des arts décoratifs a v roce 1948 absolvoval IDEHC. Začátky kariéry a vzdělání Svou kariéru zahájil již během studií v roce 1948, kdy absolvoval stáž u Maxe Douyho při natáčení filmu Manon režiséra Henri-Georgese Clouzota. Během své kariéry se podílel na výrobě 145 celovečerních francouzských a amerických filmů, především jako asistent dekorátora u významných scénografů jako Robert Dumesnil, Maurice Colasson, Serge Pimenoff a Rino Mondellini. Spolupráce s předními filmaři Od roku 1964 spolupracoval s Françoisem de Lamothe, svým bývalým spolužákem z IDEHC, počínaje filmem La Ronde režiséra Rogera Vadima. Jacques Brizzio pracoval jako asistent dekorátora během dlouhé kariéry v kinematografii mezi lety 1950 a 1990. Byl asistentem významných scénografů jako Serge Pimenoff, Jacques Bufnoir, François de Lamothe, Max Douy nebo Sydney Bettex. Nejvýznamnější filmové projekty Jacques Brizzio je známý především díky své práci na filmech Playtime (1967), Violette (1978) a The Hairdresser's Husband (1990). Ačkoli většinu kariéry strávil jako asistent dekorátora, pracoval také jako hlavní scénograf na několika celovečerních filmech a byl uměleckým ředitelem filmu Violette Nozière režiséra Clauda Chabrola z roku 1977. Za svou práci na filmu Violette Nozière byl nominován na cenu César v kategorii Nejlepší výprava. Odkaz a uznání Jacques Brizzio zůstal po celou svou kariéru v pozadí, přesto se stal uznávanou autoritou mezi zkušenými scénografy. Byl považován za zkušeného asistenta, na jehož odborné znalosti se spoléhali i renomovaní scénografové jako Jacques Bufnoir. Jeho práce na legendárním filmu Playtime Jacquese Tatiho z roku 1967 patří k nejvýznamnějším projektům francouzské kinematografie.