José María Blanco

José María Blanco Martínez, narozen v roce 1935 v Barceloně, je španělský herec, scenárista a režisér. Proslavil se především svou prací ve filmech koprodukovaných mezi Itálií a Španělskem. Vzdělání a profesní základy Blanco získal své herecké vzdělání na prestižních institucích - Institut divadla v Barceloně, Herecká škola v Barceloně a Konzervatoř Liceo. Díky tomuto solidnímu základu se mohl věnovat různorodým uměleckým projektům. Během své dlouhé kariéry účinkoval ve více než 70 celovečerních filmech, přičemž ve 13 z nich ztvárnil hlavní role. Spolupráce s José Maríou Nunesem José María Blanco se stal oblíbeným hercem režiséra José Maríi Nunese, se kterým natočil řadu významných filmů. Jejich spolupráce začala snímkem Biotaxia (1968) a pokračovala filmy En secreto... amor (1983) a Gritos... a ritmo fuerte (1984). Po přelomu tisíciletí jejich tvůrčí partnerství pokračovalo filmy Amigogim (2002), A la soledat (2008) a Res publica (2010). Spolupráce s José Antoniem de la Lomou Další významnou kapitolou v Blancově kariéře byla spolupráce s režisérem José Antoniem de la Lomou. V roce 1975 si zahrál v akčním snímku Metralleta Stein po boku mezinárodních hvězd Johna Saxona a Francisca Rabala. V roce 1977 účinkoval v hudební komedii Las alegres chicas del Molino, která byla zasazena do prostředí slavného barcelonského divadla El Molino a obsahovala řadu hudebních čísel. V roce 1982 se objevil v mezinárodním akčním thrilleru Jugando con la muerte, kde ztvárnil roli kapitána Casada. Ve filmu účinkovali světoznámí herci jako Maud Adams, Max von Sydow, George Peppard a Chuck Connors. Jeho spolupráce s de la Lomou pokračovala filmy Perras callejeras (1985), Lolita al desnudo (1991) a Tres días de libertad (1996). Režijní tvorba Jako režisér natočil José María Blanco dva celovečerní filmy. V roce 1978 debutoval dětským snímkem Oscar, Kina and the Laser (Óscar, Kina y el láser), který byl založen na knize Carmen Kurtzové. Jeho druhým režijním počinem byl film Bueno y tierno como un ángel z roku 1989, který měl premiéru 26. května 1989 v Madridu a 16. června 1989 v Barceloně. Tento snímek byl natočen podle románu Carlose Péreze Merinera a v hlavních rolích se představili Pilar Bardem a Amparo Moreno. Film vypráví příběh Miguela, muže, který tráví svůj život sledováním televize a žije pohodlně z peněz, které mu dává jeho matka. Jeho rutina se změní, když se do vedlejšího bytu nastěhuje hlučný pár, a Miguel se rozhodne zbavit se jich nejrychlejším (a nelegálním) způsobem. Mezinárodní kariéra a televizní tvorba Blanco sdílel plátno s mezinárodními hvězdami jako Virna Lisi, Bo Derek, Jean-Pierre Cassel, Mira Sorvino nebo Max Von Sydow. Kromě filmové tvorby se objevil také v řadě španělských televizních seriálů, včetně La Riera, Doctor Mateo, Hospital Central nebo El secreto de Puente Viejo. Jeho talent byl oceněn i v Itálii, kde pracoval pod vedením režiséra Giorgia Capitaniho na projektu Papa Luciani - Il sorriso di Dio (2006). Ocenění a pedagogická činnost V roce 2014 získal José María Blanco cenu za nejlepšího herce na Cardiffském festivalu nezávislého filmu za svůj výkon v krátkém filmu La otra cena režiséra Alberta Blancha. V roce 2011 byl nominován na cenu Gaudí za nejlepšího herce ve vedlejší roli za svůj výkon ve filmu Open 24. Kromě herectví se věnoval také pedagogické činnosti jako profesor na Katedře audiovizuální komunikace Univerzity v Portoriku a na Katedře obrazu Fakulty výtvarných umění Barcelonské univerzity. Jeho televizní práce zahrnuje působení v několika zemích - v letech 1970 až 1972 v Portoriku v seriálech WKAQ Telemundo, v Brazílii (1992) v Lua Cheia d'amor na Rede Globo a v Itálii pro RAI mezi lety 2001 a 2011 v několika minisériích a seriálech, včetně La memoria i el perdono, Il sorriso di dio, L'uomo che guardava al futuro, Dove la trovi una come me nebo Il commissario De Luca.