Bára Kopecká

Bára Kopecká, narozená 18. července 1970 v Praze, je česká filmová režisérka, dramaturgyně, střihačka, scenáristka, pedagožka a publicistka. Vzdělání a pedagogická činnost Vystudovala Katedru střihové skladby na FAMU, kterou v letech 2002-05 vedla, a na FAMU od roku 2002 dodnes působí jako pedagožka. Přednáší také na FAMU International. Několik let strávila v zahraničí, kde pracovala pro řadu filmových produkcí v Kanadě a Spojených státech. Konkrétně působila ve Vancouveru, Torontu a New Yorku. Filmová kariéra Bára Kopecká má 30letou zkušenost s výrobou televizních pořadů i nezávislých dokumentů. Od počátku své kariéry se věnuje režii dokumentárních filmů a televizních pořadů, řadu let pracuje také jako dramaturgyně. Od počátku 90. let spolupracuje s řadou českých i zahraničních filmových produkcí a televizí. Mezi lety 1990 a 2010 pracovala jako střihačka na více než stovce projektů pro televizi i soukromé produkce. Významné dokumentární filmy Nejvýznamnějším dílem Báry Kopecké je dokumentární film DK z roku 2013, který byl nominován na Českého lva a získal cenu za nejlepší dokument Pavla Kouteckého. Dokument vypráví o jejím předčasně zesnulém manželovi Davidu Kopeckém, kontroverzním a uznávaném architektovi. Snímek je vyprávěný v ich-formě a architektův obrázek je v něm složen z mozaiky vyprávění autorky, kolegů, přátel a rodiny. Ty se střídají s vizuálně propracovanými záběry z domácích videí pořízených samotným Kopeckým. Snímek vyniká podle poroty i střihovou skladbou, která je čistá, precizní a estetická – stejně jako Kopeckého architektura. Film DK byl uveden v soutěži dokumentů karlovarského festivalu a na mezinárodní přehlídce dokumentárních filmů v Jihlavě. Mezi další významné filmy patří Ego (1998) a Vancouver, mesto a ostrov (1999) , které patří k jejím raným dílům. V její filmografii najdeme také dokumenty Umírání pro začátečníky (2017), Pod vlivem hormonální antikoncepce (2016), Vybité baterky, Neklidná voda, Ani pecka nazmar (2012), Jak je důležité míti Hraboše (2009), ...tak akorát (2008), Umělci v hladovění (2002), Jakpak je vám u nás doma (2002), Encounters (2000), Mědirytina (1999), Verbuňk (1998), Potomci Matěje Kopeckého (1998) a Zpráva o sešlosti (1998). Film The Second Front, na němž pracovala také jako spoluscenáristka, získal v roce 2001 ocenění The National Foundation for Jewish Culture. Televizní tvorba a dokumentární série Bára Kopecká je autorkou dokumentární série Doktoři, Světský, Sestřičky, dokumentů o vědě a historii prezentovaných na festivalech KVIFF v Karlových Varech, Jihlava IDFF, AFO Olomouc, Paris Science. Dokumentární série Sestřičky, ke které napsala scénář, zachycuje různá pracoviště a odlišné práce zdravotních sester - operační sál, ARO, dětské oddělení, psychiatrickou léčebnu. Mezi její další televizní projekty patří Dvojí život jedné strany (dramaturg), Generálové (režie), Helios (dramaturg), Hledání ztracených světů (dramaturg), IKEM: Jak se zachraňují životy, které ještě nemusí skončit (námět, scénář, režie), Inkluze (dramaturg), Jak jsem se stala partyzánkou (dramaturgie), Jan Potměšil: nikdy bych neměnil (dramaturgie), Maffiáni (dramaturg), Minulost (střih), Miroslav Horníček: Humor není žádná sranda (dramaturg), PORT, Tresty v Čechách (dramaturgie). Za ekologickou trilogii krátkých filmů získala ocenění Envirofilm. Dlouhodobě se věnuje popularizaci vědy, v rámci pořadů pro děti i dospělé. Kromě filmové tvorby se věnovala také psaní o filmu i dalších kulturních tématech pro Respekt, Film a dobu, Literární noviny. Pro Respekt napsala několik krátkých esejí, z nichž text Umírání pro začátečníky svými ohlasy inspiroval Báru Kopeckou k tvorbě stejnojmenného nezávislého filmu. Publikovala upravenou bakalářskou i diplomovou práci věnovanou filmovému jazyku Davida Lynche v odborném časopise Film a doba. Publikovala také texty v Literárních novinách, na téma 11. září a Don DeLilo, a o vztahu Edwarda Rickettse k tvorbě Johna Steinbecka.