Tommaso Bianco

Tommaso Bianco (22. září 1943, Arzano, Kampánie, Itálie) je italský herec s bohatou filmovou a televizní kariérou, která se rozprostírá přes několik desetiletí. Počátky kariéry Tommaso Bianco se narodil v Arzanu v italské Kampánii. O jeho raném životě a vzdělání není mnoho informací veřejně dostupných, ale jeho herecká kariéra začala v 80. letech 20. století, kdy se začal objevovat v italských filmech a televizních produkcích. Televizní tvorba Jednou z jeho nejvýznamnějších rolí byla postava seržanta Giugniho v kultovním italském televizním seriálu La piovra (1984-1986). Tento seriál, známý v angličtině jako The Octopus, se stal jedním z nejúspěšnějších italských televizních projektů, který byl exportován do více než osmdesáti zemí. La piovra byla dramatickým kriminálním seriálem o mafii, jejím vlivu a pronikání do všech sfér společnosti. Bianco se v roli seržanta Giugniho objevil ve 12 epizodách během prvních sezón seriálu, který byl režírován Damianem Damianim a později Luigim Perellim. Seriál se vyznačoval realistickým zobrazením násilí a bezcitnosti organizovaného zločinu a získal si celosvětové uznání. Filmová kariéra Tommaso Bianco se během své kariéry objevil v řadě významných italských filmů, často ve vedlejších rolích, které však přispěly k celkové kvalitě těchto snímků. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří: V roce 1981 se objevil ve filmu Il marchese del Grillo (The Marquis of Grillo) režiséra Maria Monicelliho, kde ztvárnil roli správce. Tento komediální film s Albertem Sordim v hlavní roli zobrazuje příběh římského šlechtice z počátku 19. století a patří mezi klasická díla italské kinematografie. V roce 1982 si zahrál ve filmu Amici miei - Atto II (My Friends Act II), opět pod režijním vedením Maria Monicelliho. Tento film je pokračováním úspěšné komedie o přátelství a žertech skupiny dospělých mužů a je považován za jeden z nejlepších italských komediálních filmů své doby. Bianco zde ztvárnil roli pekaře. V roce 1984 účinkoval ve filmu Così parlò Bellavista (Thus Spoke Bellavista) režiséra Luciana De Crescenza, kde se objevil po boku samotného režiséra, který ztvárnil hlavní roli. Film je sbírkou neapolských příběhů spojených filozofickými úvahami profesora Bellavisty a zobrazuje neapolského ducha a mentalitu. V roce 1992 se objevil ve filmu Parenti serpenti (Dearest Relatives, Poisonous Relations) režiséra Maria Monicelliho, kde hrál jednu z hlavních rolí. Tento film vypráví příběh rodiny, která se schází na vánoční oslavy, kdy nečekané oznámení hrozí narušit křehkou rovnováhu rodinných vztahů. V roce 2002 si zahrál v Benigniho filmu Pinocchio, adaptaci klasického příběhu Carla Collodiho, kde slavný italský komik Roberto Benigni ztvárnil titulní roli. V roce 2013 se objevil ve filmu Il principe abusivo (The Unlikely Prince), režírovaném Alessandrem Sianim, kde ztvárnil roli příbuzného na svatbě. Tento film vypráví příběh princezny, která předstírá lásku k obyčejnému chlapci, aby získala podporu svých poddaných. V roce 2015 účinkoval ve filmu Si accettano miracoli (We Accept Miracles), opět pod režijním vedením Alessandra Sianiho, kde hrál hráče biliáru v baru. Film pojednává o muži, který se snaží pomoci místnímu kostelu v krizi tím, že zinscenuje zázrak. Jednou z jeho posledních významných rolí byla postava strýce Pasqualina ve filmu Qui rido io (The King of Laughter) z roku 2021, režírovaném Mariem Martonem. Tento biografický film vypráví příběh neapolského divadelního komika a dramatika Eduarda Scarpetty, kterého ztvárnil Toni Servillo. Odkaz a styl Tommaso Bianco patří mezi ty italské herce, kteří svou přítomností a charakteristickým projevem dokázali obohatit každý film, ve kterém se objevili. Jeho specializací byly často vedlejší role, které však dodávaly italským filmům autenticitu a hloubku. Během své dlouhé kariéry spolupracoval s některými z nejvýznamnějších italských režisérů a herců, čímž si zajistil místo v historii italské kinematografie.