Felix Kühne

Felix Kühne se narodil 1. září 1893 v Praze jako Felix Kuh, ale později si úředně zažádal o změnu jména na Kühne. Zemřel v roce 1942 v Lodži v Polsku. Pocházel ze židovské rodiny, jeho otec Julius Kuh byl obchodník a jeho sestra Ernestine byla provdaná za Hermana Kische, s nímž měla syna, později známého spisovatele Egona Erwína Kische. Divadelní začátky Felix Kühne začínal jako divadelní herec v Olomouci v roce 1916, poté působil ve Vídni ve Volksbühne v roce 1917. Od roku 1920 hrál v Pražském Německém divadle, kde byl až do roku 1924 důležitým členem souboru. V roce 1925 hrál jednu sezonu v divadle Komedia a v roce 1928 žil v Berlíně, kde také vystupoval v divadle. Filmová kariéra ve 30. letech Rok 1931 byl pro Felixe Kühneho nejúspěšnějším filmovým rokem, kdy natočil sedm filmů. Mezi jeho nejvýznamnější role patřila postava roztomilého a upovídaného strýce Ignáce Kauderse ve filmu Muži v offsidu, který se stal jedním z prvních českých filmů využívajících synchronizovaný zvuk. Ve filmu Men on the Offsides hrál po boku Huga Haase a Jožky Vanerové, přičemž snímek se stal komerčně velmi úspěšným a byl třetím nejnavštěvovanějším filmem roku 1931 v Československu. V témže roce 1931 si Felix Kühne zahrál také lékaře ve filmu The Good Soldier Schweik, černobílé komedii režiséra Martina Friče podle románu Jaroslava Haška. Dále se objevil v epizodních rolích ve filmech Miláček pluku, Poslední bohém, On a jeho sestra a Obrácení Ferdiše Pištory. V roce 1932 hrál ve filmech Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, kde si zahrál větší roli zrádného ministra, a Načeradec, král kibiců. Pozdější filmové role Rok 1933 nabídl Felixu Kühnemu tři filmové role, ale vždy jen v epizodkách - ve filmech Diagnosa X jako inspektor, V tom domečku pod Emauzy a Jsem děvče s čertem v těle jako kamelot. Felix Kühne je známý především díky filmům První políbení z roku 1935, Diagnosa X z roku 1933 a Osudná chvíle z roku 1935.