Angelo Michajlov

Angelo Michajlov (vlastním jménem Angel Ivanov Michajlov), 4. října 1939, Sofie, Bulharsko – 7. července 1998, Valkeřice, Česká republika, byl významný český hudební skladatel, pianista, dirigent a pedagog bulharského původu, který se nesmazatelně zapsal do historie československé filmové a populární hudby. Dětství a hudební začátky Pocházel z hudebnické rodiny – oba jeho rodiče byli operní pěvci a členové národního sofijského divadla. Jeho matka Rajna Michajlova byla dokonce bulharskou národní umělkyní. Hudební talent v něm rozpoznala právě matka, když jako čtyřletý na zkoušce v opeře začal napodobovat operního pěvce. Od pěti let hrál na klavír, a to až šest až sedm hodin denně. Po základní škole v Sofii nastoupil na francouzské gymnázium. Po maturitě a neúspěšných přijímacích zkouškách na sofijskou konzervatoř se osmnáctiletý Michajlov bez znalosti češtiny vydal do Prahy, kde byl přijat na konzervatoř. Díky svým znalostem ji po roce s úspěchem zakončil a následně složil přijímací zkoušky na HAMU, kde studoval dirigování. Profesní kariéra Během studií se Angelo živil hraním na klavír v různých podnicích, v divadle a dokonce i jako topič v hotelu Alcron. Rok dirigoval Vycpálkův smíšený sbor a zaskakoval jako pianista ve Filmovém symfonickém orchestru. Zlomovým momentem byl jeho konkurz do divadla Laterna magica, kde ohromil přítomné dokonalou imitací Louise Armstronga a byl okamžitě přijat. V polovině 60. let začal pracovat jako profesionální skladatel a napsal také muzikál Cik cak pro bulharská divadla. Filmová tvorba Angelo Michajlov patří k nejvýznamnějším skladatelům filmové hudby své doby. Poprvé komponoval pro středometrážní film Dušana Kleina Táto, přečti to! (1963), později se uplatnil jako výhradní skladatel hudebního filmu Bylo čtvrt a bude půl (1968), kde také hrál poměrně velkou roli. Výrazněji se prosadil v roce 1970, kdy napsal hudbu pro komedii Ďábelské líbánky (ústřední píseň Láska má zde zpíval Václav Neckář) a pro veselohru Vražda ing. Čerta (kde zpívala Marta Kubišová). K jeho nejznámějším filmovým dílům patří hudba k pohádkové komedii Dívka na koštěti (1971) s ikonickou písní Saxana v podání Petry Černocké, dále filmy Metráček (1971), Zlatovláska (1973), Třicet panen a Pythagoras (1973), Hop a je tu lidoop (1977), Lucie, postrach ulice (1984), ...a zase ta Lucie (1984), Chobotnice z II. patra (1986) a Veselé Vánoce přejí chobotnice (1986). Z večerníčků je známá jeho hudba k seriálu Káťa a Škubánek (1982). Tvorba pro populární hudbu V oblasti populární hudby začal Angelo Michajlov komponovat pro přední československé zpěváky a svými chytlavými skladbami pomáhal vytvářet popularitu Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře. Později psal také pro Evu Pilarovou, Naďu Urbánkovou a několik písní napsal i pro Karla Gotta. Jeho práce se vyznačovala znatelnými bulharskými vlivy, které jsou slyšet jak ve filmové hudbě, tak i v písních našich předních zpěváků. Mezi jeho nejznámější písně patří Bam-Bam-Biri-Biri-Bam (Golden Kids), Ten, kdo z pánů básníků (Waldemar Matuška a Marta Kubišová), Hrajeme si na kohoutky (Václav Neckář), Mějte se rádi (Václav Neckář), Ať anděl strážný (Helena Vondráčková) a mnoho dalších. Jeho melodie To už se nevrátí, Bylo čtvrt a bude půl a Všechny bolesti utiší láska se staly trvalou součástí české populární hudby. Politické postoje a jejich důsledky V roce 1968 Angelo Michajlov otevřeně kritizoval okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, což mu přineslo potíže. Dostal dočasný zákaz skladatelské činnosti v jakémkoliv médiu a některá jeho díla se nesměla vysílat nebo byla zničena. Angelo mimo jiné hrál na varhany ve skladbě Modlitba pro Martu (Kubišovou), která se stala symbolem tohoto období. Časem se však k práci vrátil a těžištěm jeho tvorby se stala filmová a televizní hudba. Umělecká všestrannost V 70. letech Michajlov společně s Eduardem Hrubešem, Jiřím Kalešem a zpěváky Achillem a Zacharem Michailidisovými a Bolkem Zemánkem obnovili hudební skupinu Komety s podtitulem "Hvězdy světových mikrofonů". S tímto programem vystupovali po celém Československu i v zahraničí. Angelo v této skupině zastával kromě role hudebníka také roli konferenciéra a vystupoval jako imitátor. Angelo Michajlov se kromě hudby věnoval také herectví. Ztvárnil hlavní roli Cankara v muzikálu Bylo čtvrt a bude půl, ke kterému složil hudbu. Dále si zahrál nahluchlého školníka v hudební komedii Třicet panen a Pythagoras a několik menších epizodních rolí, například taxikáře v Panu Tau nebo údržbáře ve filmu Veselé Vánoce přejí chobotnice. Závěr života V pozdější době začal Michajlovův tvůrčí proces omezovat bohémský život a dvě nezdařená manželství. Až po třetí svatbě se usadil. Koncem 80. let následkem těžké srdeční choroby přestal pracovat prakticky úplně, působil ale jako pedagog na Pražské konzervatoři, kde na oddělení populární hudby vyučoval až do své smrti. Těsně před smrtí začal psát hudbu k připravovanému muzikálu Rex Oidipus, toto dílo však nestihl dokončit. Zemřel 7. července 1998 na srdeční selhání na své chalupě ve Valkeřicích u Děčína. Angelo Michajlov patří k nejvýznamnějším skladatelům filmové a populární hudby v Československu. Jeho melodie dodnes zůstávají v paměti několika generací a jeho přínos české kultuře je nepopiratelný.