Elsa Rantalainen

Elsa Emilia Rantalainen, narozená 30. června 1901 v Tampere ve Finsku, byla významná finská herečka, která se proslavila především svou filmovou a divadelní kariérou v první polovině 20. století. Zemřela 6. ledna 1988 v Helsinkách. Počátky kariéry a divadelní působení Elsa Rantalainen byla nejaktivnější jako herečka mezi lety 1933 a 1951. Její divadelní kariéra je spojena s působením v Raittiusyhdistys Koitto, což byla finská společnost prosazující abstinenci, kde byla členkou a vystupovala v jejich divadelních představeních. Tato organizace, založená v roce 1883, měla vlastní budovu v Helsinkách, která sloužila jako kulturní centrum a divadelní prostor. Divadelní skupina Koiton Näyttämö, která v této budově působila, se později stala součástí helsinského městského divadla. Filmová kariéra Elsa Rantalainen se stala známou především díky svým rolím ve finské kinematografii zlaté éry 30. a 40. let 20. století. Mezi její nejvýznamnější filmy patří Miehen kylkiluu (1937), kde ztvárnila živou vdovu Amalii Oljander v romantické komedii režisérů Hugo Hytönena a Orvo Saarikiviho. Její energický výkon v tomto filmu byl kritiky oceňován jako jeden z nejpůsobivějších. V roce 1937 se také objevila ve filmu Juurakon Hulda, kde hrála roli paní Kaavio. Tento snímek režiséra Valentina Vaaly byl jedním z nejpopulárnějších finských filmů 30. let a vyprávěl příběh ambiciózní venkovské dívky, která se stane služkou u svobodného poslance. Dalším významným filmem v její kariéře byl Suotorpan tyttö (1940), režírovaný T.J. Särkkäem. V roce 1941 pak ztvárnila roli v historickém romantickém dramatu Kaivopuiston kaunis Regina, které se odehrávalo v době Krymské války. Ve stejném roce se objevila také v hudebním romantickém filmu Kulkurin valssi, kde hrála po boku známých finských herců jako byli Ansa Ikonen a Tauno Palo. Další významné filmy Elsa Rantalainen se objevila v řadě dalších finských filmů, včetně snímků Puck (1942), kde ztvárnila postavu Loviisy Donnarita Haglund, Soita minulle, Helena! (1948) a Perheen musta lammas. Její filmografie zahrnuje také tituly jako Vain sinulle, Tuomari Martta, Eteenpäin - elämään, Rikas tyttö, Runon kuningas ja muuttolintu, Avoveteen, Vihreä kulta, Onni pyörii, Herrat täysihoidossa a Nuorena nukkunut. Osobní život a uznání V letech 1931 až 1941 byla Elsa Rantalainen provdána za významného finského sochaře Wäinö Aaltonena (1894-1966), který byl jedním z předních finských umělců své doby. Aaltonen byl znám svými sochařskými díly a byl čtyřikrát ženatý, přičemž Elsa byla jeho druhou manželkou. Za svůj přínos finskému umění byla Elsa Rantalainen v roce 1954 oceněna medailí Pro Finlandia, což je jedno z nejvyšších finských uměleckých vyznamenání udělované Řádem finského lva. Toto ocenění potvrzuje její významné postavení ve finské kulturní historii a uznání jejího hereckého talentu.