Emil Horváth

Emil Jozef Horváth (Emil Horváth st.), narozen 27. srpna 1923 v obci Zlatno, zemřel 1. ledna 2001 ve Svitu, byl významný slovenský herec, který se zařadil mezi nejuznávanější herecké osobnosti slovenské kinematografie. Počátky kariéry Narodil se do sklářské rodiny v obci Zlatno. Po studiích na gymnáziích v Lučenci (1934-1939) a v Banské Bystrici (1939-1940) začínal svou profesionální dráhu v letech 1941-1946 v Slovenském lidovém divadle v Nitře. Zde postupně vystřídal pozice nápovědy, rekvizitáře, vlásenkáře a inspicienta, až se vypracoval na jednu z hereckých opor tamějšího souboru. Od roku 1946 až do ukončení aktivní herecké kariéry v roce 1988 působil v Martině v Slovenském komorním divadle (později přejmenovaném na Armádní divadlo, resp. Divadlo SNP). Divadelní kariéra V martinském divadle ztvárnil téměř sto postav a stal se jednou z nejvýraznějších osobností slovenského divadelnictví. Jeho herecký projev se vyznačoval schopností odkrývat zranitelnost postav, které ztvárňoval. Díky svému talentu a profesionalitě se zařadil mezi nejuznávanější slovenské herecké osobnosti své doby. Filmová tvorba Emil Horváth st. debutoval ve filmu v roce 1949 vedlejší rolí průvodčího ve vlaku ve slovenské veselohře Katka. Během své kariéry vytvořil desítky filmových postav jak ve slovenské, tak v české kinematografii. K jeho významným filmovým rolím patří Antalík ve snímku Skalní v ofsajde (1960), Vobošťok v dramatu Tri razy svitá ráno (1961) a Matula ve filmu Pokorené rieky (1961). V české kinematografii se objevoval především v 60. až 80. letech. Ztvárnil roli faráře ve válečném dramatu Zbabělec (1961) režiséra Jiřího Weisse a opět faráře v dramatu Tam za lesem (1962). Významná byla jeho role fotografa Hakla v Horké zimě (1973) režiséra Karla Kachyni. Dále si zahrál průvodce na bojnickém zámku v dětském snímku Leť, ptáku, leť! (1978) a četnického praporčíka Gelnaje v dramatu Hordubal (1979) režiséra Jaroslava Balíka. Pozdní tvorba V 80. letech se objevil v několika významných filmech, mezi které patří role železničáře v oceňovaném filmu Tisícročná včela (1983), faráře v pohádce Perinbaba (1985) a role v seriálu Alžbetin dvor (1986). Jeho poslední filmovou rolí byla postava Jančáka v Uzavřeném okruhu (1989) režiséra Václava Matějky. Ocenění a uznání Za svůj přínos slovenskému umění získal Emil Horváth st. řadu ocenění, včetně Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1964), titulu Zasloužilý umělec (1968) a Ceny primátora města Martin (1997). Přestože vytvořil desítky filmových rolí, odborníci se shodují, že ani slovenský ani český film nikdy plně nevyužil jeho vyzrálé herectví v celé jeho šíři. Osobní život Se svou manželkou Annou měl dceru Dagmar, která se stala profesorkou chemie, a syna Emila Horvátha ml. (nar. 1945), který pokračoval v otcových šlépějích a stal se uznávaným hercem, režisérem a pedagogem. Mezi jeho záliby patřilo rybaření a práce se dřevem. Kvůli zdravotním problémům musel v pozdějším věku rezignovat na hereckou dráhu a omezit veřejné vystupování. Konec života strávil s manželkou u dcery ve Svitu, kde 1. ledna 2001 zemřel.