Bozena Obrová

Božena Obrová se narodila 10. dubna 1927 v Trenčianské Teplé na Slovensku jako Božena Ríznerová. Zemřela 27. prosince 1975 ve věku 48 let. Byla slovenská herečka, která se prosadila v československé kinematografii především v 50. a 60. letech 20. století. Počátky kariéry a první filmové role Po vystudování gymnázia v Novém Meste nad Váhom přišla po válce do Prahy, kde studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou absolvovala až v roce 1956. Do české kinematografie pronikla jako demobilizovaná příslušnice zahraniční armády Slovenka Elena Teplanská v satirické komedii Bořivoje Zemana Nevíte o bytě? (1947). O dva roky později se poprvé a naposledy zapojila i do rodného slovenského filmu, a to hned titulní úlohou z venkova přijíždějící naivní Katky Jakubové, z níž se v komediální agitce Katka (1949) Jána Kadára stává uvědomělá žena. Katka však napokon byla jejím jediným slovenským filmem, v kterém účinkovala. Filmová kariéra v 50. letech V 50. letech Božena Obrová pokračovala ve filmové kariéře především ve vedlejších rolích. Představila se jako žena montéra Toníka Liduška v Kadárově a Klosově pamfletu Únos (1952), žena bubeníka a hráče na pilu Karlíčka Mánička Kalousková v dalším snímku Jána Kadára a Elmara Klose Hudba z Marsu (1955) a rýpavá a všetečná filmová klapka ve Fričově satiře Zaostřit, prosím! (1956), ve které se naposledy na stříbrné plátno vrátil Král komiků Vlasta Burian. Nejdříve hrála a zpívala v Pražské estrádě, hostovala ve Vinohradském divadle (1952 – 1955) a jako konferenciérka působila ve vojenském leteckém souboru Vítězná křídla (1955 – 1958), Laterně magice (1959 – 1961) a zábavných programech pražské Československé televize. Pozdější filmové role a konec kariéry V 60. a 70. letech mohla Obrová hrát už jen v pěti snímcích. Byla Pechovou v komedii Florián (1961) Josefa Macha s excelentním obsazením, ženou chataře ve Vánici (1962) Čeňka Duby, kolegyní Heleny Novákové Zdenou Pínovou v Machově komedii Prosím, nebudit! ženou souseda Irenkou v krátké komedii Tchyně (1963) Jaroslava Macha a madame Comingesovou v koprodukčním československo – sovětském snímku Alexeje Batalova Hráč (1972). Před filmovou kamerou se objevila naposledy v přepisu Dostojevského románu Hráč (1972), který vznikl v sovětsko-československé koprodukci a byl natáčen v Mariánských Lázních. Kvůli těžké nemoci musela Obrová razantně omezit svoji divadelní a uměleckou kariéru.