Hiroshi Chô

Hiroshi Chô, narozen v roce 1923 v Japonsku, byl japonský filmový herec, který se proslavil především svými rolemi v kultovních filmech 60. a 70. let. Jeho herecká kariéra je spojena především s japonskou kinematografií poválečného období, kdy se japonský film začal výrazně proměňovat a experimentovat s novými formami vyprávění. Filmová kariéra Hiroshi Chô se stal známým především díky spolupráci s kontroverzním a inovativním režisérem Seijunem Suzukim, s nímž natočil několik významných snímků. Mezi jeho nejznámější filmy patří kultovní Branded to Kill z roku 1967, kde ztvárnil menší, ale významnou roli v tomto avantgardním noir thrilleru o nájemném vrahovi. Film se později stal kultovním dílem, které ovlivnilo řadu světových filmařů včetně Jima Jarmusche, Johna Woo nebo Quentina Tarantina. Dalším významným filmem v jeho filmografii je Gate of Flesh z roku 1964, opět pod režijním vedením Seijuna Suzukiho. V tomto kontroverzním snímku o skupině prostitutek v poválečném Tokiu ztvárnil Chô roli prodavače brambor. Film je považován za první část Suzukiho "trilogie těla" a stal se významným dílem japonské nové vlny, které otevřeně kritizovalo americkou okupaci Japonska a poválečné společenské změny. Charakteristické role Hiroshi Chô byl typickým charakterním hercem, který často ztvárňoval vedlejší, ale zapamatovatelné postavy. Jeho filmografie zahrnuje také snímky jako Ore wa jigoku e yuku (1961, v překladu "Jdu do pekla") a Take Aim at the Police Van (1960). V 70. letech se objevil ve filmu Sukeban Deka: Dirty Mary (1974), kde ztvárnil roli profesora Mikuma. Spolupráce s významnými tvůrci Kromě Seijuna Suzukiho, který byl jedním z nejvýraznějších a nejexperimentálnějších japonských režisérů své doby, spolupracoval Chô i s dalšími významnými tvůrci japonské kinematografie. Jeho herecký styl dobře zapadal do žánrových filmů, které v té době produkovalo studio Nikkatsu, kde Suzuki působil až do svého kontroverzního propuštění po natočení filmu Branded to Kill. Hiroshi Chô patří mezi ty japonské herce, kteří sice nezískali mezinárodní slávu jako například Toshiro Mifune, ale svými charakteristickými výkony přispěli k jedinečnosti japonské kinematografie poválečného období, která později získala uznání filmových historiků a kritiků po celém světě.