Pat Ashton

Pat Ashton (28. února 1931 – 23. června 2013) byla anglická herečka, známá především svým typickým cockney charakterem a blonďatým vzhledem. Narodila se a vyrůstala v londýnské čtvrti Wood Green na severu metropole. Počátky kariéry Pat Ashton byla od dětství trénována jako zpěvačka a stepařka. V 50. letech vystupovala v přímořských letoviscích po celé Anglii v letních sezónních představeních. Její divadelní kariéra se rozvinula v 60. letech, kdy cestovala po Evropě s divadelní společností Joan Littlewood's Theatre Workshop v představení Oh, What a Lovely War!. Mezi její rané role na londýnském West Endu patřila vystoupení v inscenacích Half a Sixpence a The Matchgirls. Její první televizní průlom přišel s rolí Fanny Cornforth po boku Olivera Reeda v Danté's Inferno (1967), filmu pro televizní sérii Omnibus o životě Dante Gabriela Rossettiho. Tato role jí později přinesla menší úlohu v Russellově filmu The Devils (1971). Filmová a televizní kariéra Pat Ashton je nejlépe známá svými rolemi v britských komediálních seriálech a jejich filmových adaptacích ze 70. let. Výrazně se zapsala do povědomí diváků účinkováním ve filmech On the Buses (1971) a Mutiny on the Buses (1972), které byly odvozeny z populárního televizního sitcomu. V roce 1973 se objevila ve filmu The Optimists of Nine Elms (známém také jako The Optimists) po boku Petera Sellerse, kde ztvárnila roli ženy v jeslích. Tento dramatický film režírovaný Anthonym Simmonsem vypráví příběh vysloužilého pouličního muzikanta, který se spřátelí se dvěma dětmi. Významnou televizní rolí Pat Ashton byla postava Annie v seriálu Thick as Thieves (1974), kde hrála manželku kasaře George Dobbse (Bob Hoskins), která během jeho tříletého pobytu ve vězení naváže vztah s jeho nejlepším přítelem Stanem (John Thaw). Tento britský sitcom, vytvořený a napsaný Dickem Clementem a Ianem La Frenaisem, byl vysílán na ITV a měl celkem osm epizod. V roce 1984 se objevila v hororové komedii Bloodbath at the House of Death, kde ztvárnila roli barmanky. Tento film, který parodoval populární horory té doby, byl jejím posledním významným filmovým počinem po dvaceti letech účinkování v britských komediálních pořadech. Televizní všestrannost Pat Ashton ztvárnila během své kariéry mnoho televizních rolí. Mezi její další významné televizní projekty patří The Benny Hill Show (1972–80), Both Ends Meet (1972) s Dorou Bryan, Don't Drink the Water (1975, spin-off seriálu On the Buses), Yus, My Dear (1976) s Arthurem Mullardem, Dixon of Dock Green (1976), Rooms (1977), Only When I Laugh (1980) s Jamesem Bolamem, The Gaffer (1981–83) s Billem Maynardem, Tripper's Day (1984) s Leonardem Rossiterem a epizoda The Beer Hunter v seriálu Minder (1980) s Dennisem Watermanem a Georgem Colem. Divadelní práce a osobní život Na divadelních prknech se později objevila v inscenaci Stepping Out a byla pravidelnou účinkující v londýnském Players' Theatre. Pat Ashton byla v letech 1953–1985 vdaná za Geoffa Godwina. Zemřela 23. června 2013 v Dissu v Norfolku ve věku 82 let. Její přirozený komediální talent a schopnost ztvárnit autentické cockney postavy z ní učinily oblíbenou herečku britských komediálních pořadů 70. a 80. let 20. století.