Nelly Arno

Nelly Arno (15. července 1892 – září 1966) byla německo-britská divadelní, filmová a rozhlasová herečka. Narodila se jako Nelly Aronowsky v Karlsruhe v Německu do rodiny Abrahama Aronowského a Fanny (rozené Maysel). Počátky kariéry Již v roce 1920 žila v německém Bernburgu a používala umělecké jméno Arno. O jejím raném životě a kariéře v Německu není mnoho známo. Po druhé světové válce se objevovala na anglické divadelní scéně a v rozhlasových produkcích. Není přesně známo, kdy emigrovala do Velké Británie, ale britské občanství získala v roce 1948, což naznačuje, že v zemi žila již delší dobu. Filmová kariéra Nelly Arno se ve filmovém průmyslu prosadila především v poválečném období, kdy se specializovala na charakterní role v britských filmech. Její filmografie zahrnuje několik významných snímků konce 40. a počátku 50. let. V roce 1947 se objevila ve filmu Take My Life v roli paní Rusmanové. Tento britský kriminální film režírovaný Ronaldem Neamem vypráví příběh operní zpěvačky, která se snaží očistit svého manžela od obvinění z vraždy. V roce 1948 ztvárnila Annu Skutetskou ve filmu Portrait from Life (známém také jako Lost Daughter), který režíroval Terence Fisher. Tento poválečný drama sleduje britského důstojníka, který se snaží najít mladou dívku zobrazenou na obraze, jejíž otec tvrdí, že ji neviděl od doby, kdy byli oba uvězněni v koncentračních táborech. V roce 1949 si zahrála roli staré ženy v boxu ve filmu The Lost People a neuvědenou roli Kurtzovy matky v legendárním filmu The Third Man režiséra Carola Reeda s Josephem Cottenem a Orsonem Wellesem v hlavních rolích. Rok 1950 byl pro Nelly Arno obzvláště plodný. Objevila se jako Madame Verni ve filmu So Long at the Fair, britském thrilleru režírovaném Terencem Fisherem a Antonym Darnboroughem, s Jean Simmonsovou a Dirkem Bogardem v hlavních rolích. Ve stejném roce ztvárnila roli manažerky holičství ve filmu The Great Manhunt (známém také jako State Secret), který režíroval Sidney Gilliat. Tento napínavý thriller vypráví příběh amerického chirurga, který je pozván do fiktivní východoevropské země, aby provedl operaci na diktátorovi, který však během zákroku zemře. V následujících letech se Nelly Arno objevila v několika dalších filmech, včetně The Last Page (1952) jako slečna Rosetti, Tread Softly (1952), Street Corner (1953) jako zákaznice v klenotnictví a The Love Lottery (1954) jako ruská žena. Její poslední známou filmovou rolí byla německá domácí paní ve filmu A Prize of Gold (1955). Pozdější život O pozdějším životě Nelly Arno není mnoho známo. V roce 1955 se ještě objevila v televizní hře BBC Three Empty Rooms. Zemřela v září 1966 v Queens v New Yorku ve Spojených státech amerických ve věku 74 let. Odkaz Ačkoliv Nelly Arno nebyla nikdy hlavní hvězdou, její charakterní role v několika významných britských filmech poválečného období z ní činí zajímavou osobnost britské kinematografie. Její schopnost ztvárnit různorodé postavy, často cizinky nebo ženy s evropským původem, byla cenným přínosem pro filmy, ve kterých účinkovala. Její práce představuje důležitou součást britské filmové historie, zejména v žánrech noir a thriller, které byly v poválečném období velmi populární.