Paulino Andrada

Paulino Andrada, narozen v roce 1940 v Argentině, zemřel v roce 1999, byl argentinský herec, který se během své kariéry objevil v řadě významných argentinských filmů od 70. do 90. let 20. století. Filmová kariéra v 70. letech Paulino Andrada zahájil svou filmovou kariéru v polovině 70. let. V roce 1975 se objevil ve filmu The Jewish Gauchos (Los Gauchos judíos), režírovaném Juanem José Jusidem. Tento film, založený na knize Alberta Gerchunoffa, zachycuje příběh židovských imigrantů, kteří prchali před pronásledováním v carském Rusku a usadili se v argentinské provincii Entre Rios. Film se stal významným dílem argentinské kinematografie, které dokumentuje důležitou kapitolu argentinské historie. V roce 1976 si Andrada zahrál roli Grifo (Gryfa) v experimentálním filmu Alicia en el país de las maravillas (Alenka v říši divů), který režíroval Eduardo Plá. Tento film byl argentinskou adaptací klasického příběhu Lewise Carrolla, zasazenou do Buenos Aires 70. let. Film byl natočen v Eastmancolor a hudbu k němu složil známý argentinský hudebník Charly García. Dílo je považováno za zajímavý kulturní artefakt z období těsně před vojenskou diktaturou v Argentině. Andrada se také objevil v politicky významném filmu Los hijos de Fierro (Synové Fierra), který režíroval Fernando E. Solanas. Ačkoli byl film natočen v letech 1972-1975, kvůli politické cenzuře byl uveden až v roce 1984 po obnovení demokracie v Argentině. Tento černobílý film je alegorickou adaptací slavné argentinské básně Martín Fierro a zachycuje období od pádu prezidenta Juana Dominga Peróna v roce 1955 až po jeho návrat k moci v roce 1973. Kariéra v 80. a 90. letech V roce 1980 se Andrada objevil v dramatu Mis días con Verónica (Mé dny s Veronikou) režiséra Néstora Lescovicha, které vypráví příběh vztahu mezi starší ženou a mladším mužem. V roce 1981 hrál v mysteriózním thrilleru De la misteriosa Buenos Aires (Z tajemného Buenos Aires), který režírovali Oscar Barney Finn, Alberto Fischerman a Ricardo Wullicher. Film se skládá ze tří příběhů odehrávajících se v různých historických obdobích Buenos Aires. V pozdější fázi své kariéry se Andrada objevil v komedii Los pilotos más locos del mundo (Nejbláznivější piloti světa) z roku 1988, která byla pátým a posledním dílem populární filmové série Brigada Z. V roce 1989 účinkoval v politickém dramatu DNI: La otra historia (DNI: Jiný příběh) režiséra Luise Brunatiho. V 90. letech se Andrada objevil v hudebním dramatu Canción desesperada (Zoufalá píseň) z roku 1996, které režíroval Jorge Coscia. Film vypráví příběh setkání mladého novináře a legendárního, ale ochrnutého tanečníka tanga v New Yorku. Odkaz Paulino Andrada, ačkoli nebyl hlavní hvězdou argentinské kinematografie, zanechal svůj otisk v řadě významných filmů, které zachycují důležité historické, kulturní a politické aspekty argentinské společnosti druhé poloviny 20. století. Jeho filmografie zahrnuje jak experimentální a umělecké filmy, tak komerčnější produkce, což svědčí o jeho všestrannosti jako herce. Zemřel v roce 1999 ve svém rodném Argentině ve věku 59 let.