Ernest Anderson

Ernest Anderson (25. srpna 1915, Richmond, Virginia – 5. března 2011, DeLand, Florida) byl americký herec, který se proslavil především svou průlomovou rolí v hollywoodském filmu In This Our Life z roku 1942. Raný život a vzdělání Ernest Anderson se narodil v Richmondu ve Virginii, ačkoli některé zdroje uvádějí jako místo jeho narození Lynn v Massachusetts. Středoškolské vzdělání získal na Dunbar High School ve Washingtonu, D.C., která byla dříve známá jako The Preparatory High School for Colored Youth a byla první veřejnou střední školou pro afroamerické studenty v USA, založenou v roce 1891. Poté získal bakalářský titul na Northwestern University's School of Drama and Speech, kde studoval herectví. Filmový průlom Po přestěhování do Hollywoodu pracoval Anderson nejprve v neherecké pozici ve studiu Warner Brothers. Jeho život se změnil, když si ho všimla herečka Bette Davis, která ho doporučila na roli Parryho Claye ve filmu In This Our Life (1942). Tento film, režírovaný Johnem Hustonem, představoval pro Andersona zásadní průlom. Hrál v něm afroamerického studenta práv a právního asistenta, který je falešně obviněn z neúmyslného zabití bílou ženou (kterou ztvárnila právě Bette Davis). Za svůj výkon získal Anderson ocenění National Board of Review Award pro nejlepšího herce roku 1942. Význam role a herecký přístup Anderson přesvědčil režiséra Johna Hustona, aby změnil původní rasistické dialogy jeho postavy, typické pro hollywoodské filmy té doby, na projev plný důstojnosti, inteligence a emocí. Jeho výkon byl průlomový v tom, že představoval afroamerického muže v neservírující roli, i když stále jako oběť rasismu. Scéna, ve které jeho postava vysvětluje své ambice stát se právníkem, je považována za mimořádně působivou a upřímnou. Kariéra po válce Po službě v druhé světové válce se Anderson vrátil do Warner Brothers, kde pokračoval v humanizaci rolí afroamerických herců. Jeho filmografie zahrnuje několik významných filmů, i když často v menších rolích. Mezi jeho další filmy patří No Way Out (1950), kde hrál po boku Sidneyho Poitiera, The Well (1951), kde ztvárnil pana Crawforda, otce pětileté dívky, která spadne do studny, a The Band Wagon (1953), kde se objevil jako průvodčí ve vlaku v krátké scéně s Fredem Astairem. Pozdější kariéra V 60. a 70. letech se Anderson objevil v několika dalších filmech a televizních pořadech, včetně What Ever Happened to Baby Jane? (1962), kde opět pracoval s Bette Davis, tentokrát v roli prodavače zmrzliny Ernieho. Dále hrál v filmech Tick, Tick, Tick (1970) jako Homer, v Coma (1972) jako První doktor, v Last of the Good Guys (1978) jako strýc Stan a v The Return (1980) jako Dr. Mortoff. Zůstal aktivní ve filmovém průmyslu až do konce 60. let, i když žádná z jeho pozdějších rolí nedosáhla významu jeho debutového výkonu. Ernest Anderson byl pozoruhodným hercem, jehož talent a důstojnost na plátně pomohly změnit způsob, jakým byli afroameričtí herci zobrazováni v Hollywoodu. Přestože jeho jméno není dnes tak známé jako jména jiných herců té doby, jeho přínos k filmové historii a boji za důstojnější zobrazování afroamerických postav zůstává významný.