Javier Aguirre

Javier Aguirre Fernández (13. června 1935, Donostia-San Sebastián – 4. prosince 2019, Madrid) byl španělský filmový režisér, scenárista a producent. Aguirre se začal zajímat o film již v raném věku a jako teenager začal spolupracovat s filmovými časopisy jako Radiocinema, Film Ideal a dalšími. V roce 1955, když mu bylo kolem 20 let, založil a řídil filmový klub v San Sebastiánu. V letech 1956-1957 organizoval filmové kurzy a festivaly a studoval na Instituto de Investigaciones y Experiencias Cinematográficas (IIEC). Počátky kariéry a experimentální tvorba Aguirre pracoval jako asistent režiséra, dokud nezačal režírovat vlastní krátké filmy v 60. letech. Svou režijní kariéru zahájil v roce 1961 dokumentárním krátkým filmem Pasajes tres, který získal Zlatou mušli na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu. Následoval film Tiempo abierto (1962), který získal cenu za nejlepší krátký film ve španělském jazyce na festivalu v San Sebastiánu. Během 60. a 70. let Aguirre střídal komerční filmy různých žánrů s experimentálními a avantgardními krátkými filmy, což ho v té době postavilo na pozici nejzajímavějšího španělského experimentálního režiséra. Komerční úspěchy a horory Aguirre měl plodnou kariéru, během níž režíroval 45 celovečerních filmů, 10 krátkých filmů, 2 dokumenty a 25 dokumentárních krátkých filmů. Aguirre také napsal a produkoval většinu svých filmů. Fanoušci španělského hororu ho znají především jako režiséra tří populárních hororových filmů s Paulem Naschym: El jorobado de la Morgue (1973, anglicky Hunchback of the Morgue), El gran amor del conde Drácula (1973, anglicky Count Dracula's Great Love) a El asesino esta entre los trece (anglicky The Killer is One of the Thirteen). Count Dracula's Great Love je španělský film z roku 1973 režírovaný Javierem Aguirre s Paulem Naschym v roli hraběte Drákuly, který měl premiéru v dubnu 1973 na Pařížském festivalu fantastických filmů spolu s Naschyho filmem Hunchback of the Morgue. Pozdější tvorba a odkaz Aguirre byl odvážný filmař bez předsudků a jedním z klíčových jmen španělské kinematografie období přechodu, režisér, který kombinoval velký komerční úspěch ve všech žánrech s experimentováním a tvorbou toho, co sám nazval „anti-kino". Vida perra (1982), monolog, v němž jeho manželka, herečka Esperanza Roy, ztvárnila provinční ženu čelící svým přízrakům, je nejchválenějším příkladem této experimentální cesty. Aguirre byl ženatý s herečkou Enriquetou Carballeira od roku 1966 do roku 1977 a měli spolu dceru Arantxu Aguirre, která také pracuje jako režisérka. Javier byl ženatý s herečkou Esperanzou Roy, když zemřel 4. prosince 2019 v madridské nemocnici po dlouhé nemoci.