Silvia Abascal

Silvia Abascal Estrada, narozená 20. března 1979 v Madridu, je španělská filmová, televizní a divadelní herečka. Patří mezi výrazné tváře španělské kinematografie a během své kariéry si vybudovala pověst všestranné umělkyně. Počátky kariéry Svou profesionální dráhu zahájila již ve 14 letech, kdy se objevila v televizní soutěži Un, dos, tres... responda otra vez. Skutečný průlom v její kariéře přišel v roce 1995 díky roli v sitcomu Pepa y Pepe, kde ztvárnila Claritu, prostřední sourozence v hlavní rodině. Její postava, charakterizovaná jako sarkastická a ponurá, ale zároveň rozumná dospívající dívka s láskou ke grunge, jí přinesla značnou popularitu. Herecké dovednosti si zdokonalovala pod vedením uznávaného kouče Juana Carlose Corazzy, což jí pomohlo v dalším profesním růstu. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutovala v roce 1997 ve snímku Time of Happiness. Skutečný zlom v její filmové kariéře však přišel s rolí Loly ve filmu La fuente amarilla (The Yellow Fountain) z roku 1999. V tomto thrilleru ztvárnila napůl španělskou, napůl čínskou divokou dívku, která pátrá po vraždě svých rodičů a dostává se do nebezpečného světa čínské mafie v Madridu. Za tento výkon byla nominována na cenu Goya v kategorii nejlepší nová herečka, což jí otevřelo dveře k dalším významným rolím. V roce 2002 se objevila v komedii A mi madre le gustan las mujeres (My Mother Likes Women), kde ztvárnila Sol, nejmladší ze tří sester, které se musí vyrovnat se zjištěním, že jejich matka má vztah s mnohem mladší ženou. Film se stal jedním z populárních titulů španělské kinematografie a Silvia v něm předvedla svůj komediální talent. Významnou roli získala také ve filmu El lobo (The Wolf) z roku 2004, historickém dramatu režiséra Miguela Courtoise. V tomto snímku, který vypráví skutečný příběh tajného agenta infiltrovaného do baskické teroristické organizace ETA, ztvárnila Begoñu, manželku hlavního hrdiny. Za svůj výkon byla nominována na cenu Goya v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli. Další filmové úspěchy V roce 2006 zazářila v hlavní roli ve filmu La dama boba (The Idiot Maiden), adaptaci klasické divadelní hry Lopeho de Vegy. Za ztvárnění Finey, jedné ze dvou sester ze šlechtické rodiny ve Španělsku 17. století, získala nominaci na cenu Goya v kategorii nejlepší herečka. Film režírovaný Manuelem Iborrou se odehrává v době, kdy se dvě sestry snaží různými způsoby uniknout machistické společnosti své doby. V následujících letech se objevila v řadě dalších filmů, včetně menší role Mónicy v oceňovaném dramatu Truman (2015) režiséra Cesce Gaye, které získalo pět cen Goya včetně ceny za nejlepší film. Mezi její další projekty patří také filmy jako Cathedral of the Sea (2018) a The Cook of Castamar (2021). Režijní debut V roce 2014 Silvia Abascal rozšířila své profesní působení, když debutovala jako režisérka a scenáristka krátkometrážního filmu No digas nada (Don't Say Anything). Tento dramatický snímek, v němž hrají Carmelo Gómez a Alexandra Jiménez, vypráví příběh osamělé ženy žijící na venkově, jejíž život naruší neočekávaný vetřelec. Osobní život a další aktivity Kromě své umělecké činnosti se Silvia Abascal angažuje také v humanitární oblasti. Spolupracovala s několika nevládními organizacemi a byla jmenována velvyslankyní UNICEF pro španělský výbor. V dubnu 2011 prodělala mozkovou mrtvici způsobenou genetickými příčinami, kterou se jí podařilo překonat. Silvia Abascal je uznávaná pro svou schopnost ztvárnit širokou škálu postav od dramatických rolí až po komediální. Její výrazný herecký talent, charisma a všestrannost z ní činí jednu z nejvýraznějších španělských hereček své generace.