Vladimír Balko

Vladimír Balko, narozen 17. listopadu 1965 v Martině (Československo, nyní Slovensko), je slovenský filmový a televizní režisér. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou a Filmovou a televizní žurnalistiku v Bratislavě. Jeho profesní dráha začala v roce 1988, kdy nastoupil do Slovenské televize jako redaktor, dramaturg, režisér a producent. Od roku 1996 působí jako režisér ve svobodném povolání a spolupracuje s různými produkčními společnostmi na zábavných, publicistických a hraných televizních formátech. Dokumentární tvorba Vladimír Balko se významně prosadil v oblasti dokumentární tvorby. Podílel se na dokumentárních cyklech Redline, Čas M a Naděje pro děti bez dětství. V cyklu portrétů slavných osobností TUCET produkovaném TV Markíza natočil profily významných slovenských osobností, mezi nimiž byli Martin Hollý, Jarmila Hargašová, Jozef Bednárik a Rasto Piško. V roce 2003 vytvořil v rámci dokumentárního cyklu Naděje pro děti bez dětství o válce, chudobě, migraci a nemocech v rozvojových zemích dokumentární snímky o životě dětí z Keni, které trpí HIV nebo AIDS. V Nairobi natočil příběh o dosud nenarozeném dítěti, které svou pouť na zemi začne se strašným dědictvím - virem HIV. Jeho dokumentární film z cyklu o životě dětí degenerovaných chemickými zbraněmi vietnamské války Hľadám opatrovateľku zn. Agent Orange získal v roce 2003 Cenu za nejlepší dokumentární film na 38. ročníku festivalu dokumentů Academia film Olomouc. Snímky odvysílala Slovenská televize. Hudební tvorba a televizní projekty Kvality Vlada Balka si nenechali ujít ani akademici hudebních ocenění Aurel, kteří jeho videoklip k písni Milana Lasici Skôr než odídeš ohodnotili cenou Klip roku 2002. Vlado Balko režíroval také první slovenské hudební DVD Milana Lasici. Natočil klip k písni Vráť trochu lásky medzi nás, kterou nazpívala formace G8 - osmička slovenských populárních interpretů. V roce 2005 spolupracoval jako režisér na hraném televizním seriálu Medzi nami z produkce TV Markíza, podepsal se také pod několik částí populárního Paneláku TV Joj. Mezi jeho další významné televizní projekty patří seriály Horúca krv (2012) a Druhý dych (2012). Celovečerní filmová tvorba Vrcholem Balkovy filmové kariéry je celovečerní hraný debut Pokoj v duši z roku 2009. Tento slovenský psychologický film vznikl podle scénáře Jiřího Křižana. Příběh se odehrává v horském středoslovenském prostředí (natáčelo se zejména v obci Čierny Balog a jejím okolí) a kromě samotného dramatu v něm autoři vykreslují typické rysy tamního života: patriarchální rodinné uspořádání, rasovou diskriminaci, pytláctví, ale také tradiční rodinnou semknutost, náboženskou víru či chlapské přátelství. Při předávání národních filmových cen Slnko v sieti za roky 2008 a 2009 se Pokoj v duši stal nejúspěšnějším dílem. Získal celkem pět ocenění: nejlepší hraný film, nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Atilla Mokos), nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Roman Luknár), nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Helena Krajčiová) a nejlepší kamera (Martin Štrba). Scénář Jiřího Křižana, kamera Martina Štrby a přesná režie Vladimíra Balka skládají působivý tragický snímek o zločinu a jeho následcích, o touze začít znovu navzdory přízrakům minulosti, o víře v dobro a tíhnutí ke zlu. Čtyřicátník Tono je propuštěn z vězení a pokouší se o návrat k obyčejnému životu. Se ženou se odcizili a pětiletého syna ani nezná, nemůže sehnat práci, protože se na něj jako na bývalého vězně všichni dívají skrz prsty. Tváří v tvář někdejšímu kamarádovi a kumpánovi Štefanovi prožívá svérázný Tono vyhrocené vnitřní drama, vychází z něj ale se ctí.