Vít Pancíř

Vít Pancíř, narozen 17. 10. 1966 v Praze, režisér, animátor, výtvarník a experimentální filmař, patří k nejvýraznějším osobnostem současného českého experimentálního filmu. Studoval animovanou tvorbu u Jiřího Bárty na pražské VŠUP a také Pedagogickou fakultu UK v Praze, ačkoliv ani jednu školu nedokončil. Od roku 1992 se intenzivně věnuje vlastní, velmi osobně laděné experimentální tvorbě, pro niž je charakteristická kombinace různých technik, především animace spojená s reálnými záběry. Experimentální tvorba a styl Pancířův režisérský styl se vyznačuje výtvarnou vytříbeností a působivým propojováním konkrétního s abstraktním. Pracuje s kombinovanými technikami (kreslená i jiná animace v originálním spojení s reálnými záběry), mnohodimenziálním pohybem a stylizací, přičemž klade důraz na vizuální i hudební složku a střih, zatímco narativní struktura je často potlačena. K důležitým rysům jeho tvorby patří i snaha o odhalení iluzivnosti promítaného obrazu prostřednictvím tzv. "zviditelnění" filmového materiálu či samotného aktu projekce. Jeho místo v experimentálním filmu je pozoruhodné i z hlediska osobního, až intimního přístupu k tvorbě - často spolupracuje s blízkými přáteli a jeho způsob natáčení vždy souvisí s empatií. Významná díla a spolupráce Mezi jeho nejvýznamnější experimentální snímky patří Ve větru (1997), který byl uveden na MFF v Oberhausenu 2000 a na přehlídce (Experi) Mental Films from Prague Showcase v New Yorku 2000, dále pak Rodinné kroniky (1999), Do jeřabin (2001), Mare Mare (2004), Na sněhu pes (2003), Zdeňkovo křeslo (2005) a Ostrov Hedvika (2007). Krátký snímek Rodinné kroniky je osobitým zamyšlením nad plynutím lidského života a jeho křehkostí. Pancíř v něm kombinuje staré amatérské rodinné filmy (8mm filmy a videozáznamy překopírované na speciální trikové kopírce na 35mm materiál) s animovanými kresbami (černobílé siluety s barevnými akcenty). Nedokonalé autentické záběry běžných a obyčejných okamžiků ve vývoji jedince a tedy i v životě rodiny "posouvá" autor kupředu kreslenými sekvencemi, jež především díky stěžejní postavě kostlivce představují morbidnější pohled a možný dopad každodenních situací. Momentální vítězství existence, a tedy další cestu vpřed, představuje v animovaných částech kutálející se "kolo života". Výrazné výtvarné pojetí tvoří zneklidňující doplněk nekonfliktnímu poklidnému reálu, vyznění jednotlivých "kapitol" je umocněno podmanivou hudbou. Celovečerní debut Sestra a spolupráce s bratry Topolovými V roce 2008 debutoval celovečerním filmem Sestra , který je českým filmovým dramatem natočeným podle scénáře vycházejícího z knihy Sestra od Jáchyma Topola. Hlavní role ve snímku ztvárnili Jakub Zich a Verica Nedeska. V krátkém záběru se ve filmu objevil také Jáchym Topol (osoba s nákupním košíkem v obchodě Hypernova). Jako doprovod byla použita hudba skupiny Psí vojáci, jíž vedl Topolův bratr Filip Topol. Důležitější než přesná rekonstrukce literární předlohy bylo pro Pancíře zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité "zvichřené vnímání" Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele. Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k "topolovské" generaci. Současná tvorba a ocenění Pancíř točil krátké experimentální snímky na hudbu Filipa Topola a pro jeho skupinu Psí vojáci realizoval několik videoklipů (mj. Kilián Nedory, Žiletky). Podílel se také na performancích sochaře Zdeňka Ruffera, které natáčel a pomocí animace dotvářel (např. Vzduch v autě, Zdeňkovo křeslo). V roce 2007 představil svůj první komiks Situace, jenž střídavě poeticky, střídavě sarkasticky podává všednodenní události současného života. Na Febiofestu 2004 byl uveden průřez jeho díla (11 titulů) v cyklu Dokumenty a experimentální tvorba. V roce 2018 vytvořil animovaný film Chůze a běhy, který je klasickým "kresleňákem". Hlavními hrdiny je tu pár postav od mileneckého páru přes slavného sportovce a starou paní s láskou pečující o kytku v okně až po žebráka, které spojuje jeden dům a jeho nároží. "Šlo mi o průřez různým věkem lidského života a o motivace různých generací k životu. K tomu tu pořád fouká silný vítr. Pro mě je to motivace k životu, hybatel našeho konání. Život je pohyb – jinými slovy: pokud člověk žije, potřebuje se pohybovat, potřebuje někam směřovat," vysvětluje Pancíř. Dodává, že film by měl působit intuitivně, po zhlédnutí by si ho měl divák zpětně poskládat v hlavě. S tímto filmem Pancíř bodoval na festivalu Anifilm, kde získal hlavní českou cenu.