Božena Šimková

Božena Šimková (3. února 1935 Studenec – 4. srpna 2018 Praha) byla česká scenáristka a spisovatelka. Dětství prožila v podkrkonošské vsi Levínská Olešnice. Promovala roku 1958 v Praze na Karlově univerzitě. Působila jako redaktorka, scenáristka a pět sezón vedla dramaturgii v Divadle Jiřího Wolkera. Spolupracovala s Českou televizí a Českým rozhlasem. Zákaz publikování a skrytá tvorba Po roce 1968, po veřejné kritice vpádu okupačních vojsk na území Československa, měla zákaz publikovat. Přesto psala scénáře, divadelní a rozhlasové hry a pohádky, podepsané jmény svých přátel. Autorka scénáře byla tehdy skryta v titulcích večerníčku za jmény Zdenky Podhrázské a Marie Kubátové. Odůvodňuje to slovy: „Nesnesla bych pocit, že už nikdy neuvidím ‚naše hora', milované Krkonoše. A tak jsem se podílela na budování stanice zastávky metra Náměstí Míru, později jsem pracovala jako ostraha v Mezinárodní automobilové dopravě." Krkonošská pohádka - nejvýznamnější dílo V letech 1974–1986 vznikl na základě scénáře Boženy Šimkové slavný večerníček Krkonošská pohádka. Skládá se z 20 desetiminutových epizod, z nichž prvních sedm vzniklo v roce 1973 (vysíláno v roce 1974), dalších šest v roce 1977 (vysíláno v roce 1978) a posledních sedm v roce 1984 (vysíláno v roce 1986). Krkonošská pohádka byl prvním hraným večerníčkem v historii Československé televize. V únoru 2013 se na základě diváckého hlasování stal nejlepším seriálem Večerníčku. Filmové adaptace detektivních románů Božena Šimková je také autorkou dvou detektivek: O mrtvých jen dobře (zfilmováno v roce 1985) a Svatba bez příbuzenstva (Motto, 2003), která získala v roce 2004 Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román roku. Televizní film O mrtvých jen dobře režíroval Zdeněk Kubeček podle scénáře Boženy Šimkové. Kniha vznikla v roce 1967, byla zakázána cenzurou a až po mírném uvolnění politických poměrů v roce 1986 zdramatizována a uvedena v tehdejší ČST. Rozsáhlá televizní a divadelní tvorba Božena Šimková má na svém tvůrčím kontě přes 50 her rozhlasových, televizních a divadelních (kromě jedné černé komedie Vila s věcným břemenem píše pohádky), a deset knih, z toho osm je opět zasvěceno původním pohádkám. Mezi další scénáře patří pohádky Sedmero krkavců (1967), Zlatá panna (1980), O vodě, lásce a štěstí (1981), O zakletém hadovi (1981), Sen o krásné panně (1994), Jak přišli kováři k měchu (1997) a večerníček Oštrozok (2002). Na literární a filmovou scénu se vrátila až po roce 1989.