Martin C. Putna

Martin C. Putna, narozen 30. května 1968 v Písku, je český literární historik, kritik, překladatel, moderátor a pedagog. Působí jako profesor na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, kde se specializuje na oblast kulturních a duchovních dějin. Vzdělání a akademická kariéra Po absolvování gymnázia v Písku (1986) vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor klasické filologie (1986–1991), který od počátku kombinoval s rusistikou. V letech 1987–1989 se zúčastňoval bytových filozofických seminářů. Absolvoval studijní pobyt na Ludwig-Maxmilians-Universität v Mnichově (1991–1992). Později vystudoval také teologii na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Doktorát v oboru ruské literatury získal v roce 1995, habilitaci v oboru obecné a srovnávací literatury v roce 1998. V letech 1992–1997 vyučoval na Ústavu východoevropských studií FF UK starší ruskou literaturu, v letech 1997–2006 působil v Centru komparatistiky. Od roku 2006 přešel na Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. Byl také zastupujícím profesorem na univerzitě v Řezně (2004/2005) a stipendistou Fulbrightova badatelského programu na Boston College v USA (2007/2008). V roce 2013 byl jmenován profesorem sociální a kulturní antropologie. Mediální působení Martin C. Putna se vedle své akademické činnosti věnoval také práci v médiích. Moderoval pořad Setkávání na Českém rozhlase 3 – Vltava a v roce 2002 byl spolumoderátorem televizního pořadu Síto na České televizi. V tomto kulturně kritickém pořadu se projevil jako výrazná osobnost, která neváhá využívat prvky provokace a mystifikace. Například v roce 2003 v pořadu Síto připravil a živě sehrál mystifikační debatu o dětském pořadu Teletubbies. Jeho mediální vystupování je charakteristické kritickým přístupem, intelektuální hloubkou a často i kontroverzními postoji. Literární a odborná činnost Jako literární historik se Martin C. Putna zabývá především literaturou pozdní antiky, katolickou literaturou, vztahy mezi uměním a náboženstvím a také tématem homosexuality v kultuře. Je autorem řady významných publikací, mezi něž patří třísvazkové dějiny české katolické literatury, kniha Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity (2015), Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (2010) a Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy (2018). Za biografii Václav Havel: Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století (2011) získal Cenu Toma Stopparda. Od roku 2014 je editorem-in-chief prvního kompletního vydání sebraných spisů Jakuba Demla, jednoho z nejkomplexnějších českých katolických spisovatelů. Kromě odborných publikací je také autorem překladů a vlastních textů. Veřejné působení V letech 2009–2011 působil jako ředitel Knihovny Václava Havla. Je známý svými občanskými postoji a veřejnými vystoupeními, v nichž se vyjadřuje k aktuálním společenským a politickým otázkám. V roce 2013 se dostal do konfliktu s tehdejším prezidentem Milošem Zemanem, který odmítl potvrdit jeho jmenování profesorem. Po protestech akademické obce a veřejnosti byl nakonec v červnu 2013 jmenován. Od roku 2015 se opakovaně angažuje ve veřejných akcích na podporu Ukrajiny, proti ruskému politickému vlivu v České republice a proti xenofobii. Patří mezi výrazné veřejné intelektuály, kteří aktivně vstupují do veřejného prostoru a netají se svými občanskými postoji.