Jana Synková, 8. dubna 1944, Praha – 27. prosince 2024, herečka
Jana Synková pocházela z rodiny pražského advokáta, ale po prarodičích z matčiny strany zdědila umělecké geny – její dědeček Richard Josef Menšík a babička Emílie Herrmannová-Menšíková byli významnými osobnostmi Vinohradského divadla ještě před vznikem republiky. Od dětství se věnovala recitaci a navštěvovala dramatický kroužek. Po maturitě se na jeden rok stala elévkou Městského divadla v Mladé Boleslavi, následně vystudovala herectví na DAMU, kde absolvovala v roce 1967. Během studií působila v experimentálním divadle Maringotka (1964-1965).
Po absolutoriu DAMU získala angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1967-1969), kde ztvárnila několik vedlejších rolí v moderním i klasickém repertoáru, včetně role Evy v Kunderově hře Ptákovina, která měla v Liberci světovou premiéru. V roce 1969 přešla do souboru Naivního divadla Liberec, které se později přeměnilo ve Studio Ypsilon a v roce 1978 se přesunulo do Prahy. Na této originální scéně, kde působila až do roku 2023, mohla naplno rozvinout své komediální vlohy, temperamentní projev a smysl pro grotesku. Z jejích divadelních rolí vynikly zejména výkony v inscenacích Král Ubu, Třináct vůní, Dvanáct křesel nebo Rusalka. S Ypsilonkou absolvovala četná zájezdová představení po celé Evropě a v roce 1974 byla oceněna tvůrčí prémií Literárního fondu.
Před filmovou kamerou stála Jana Synková poprvé již za studií, kdy hrála ve studentském filmu FAMU Motýl (1965). Následovaly role v tragikomedii Farářův konec (1968) a v Olmerově režijním debutu Takže ahoj (1970), kde ztvárnila fotografku Helenu. Častěji začala pracovat pro film a televizi až s příchodem Ypsilonky do Prahy. Svůj charakteristický herecký projev kombinovaný s nezaměnitelnou obrýlenou vizáží uplatnila ve vedlejších postavách mnoha filmů 70. a 80. let. Významné příležitosti dostala od režisérky Věry Chytilové ve filmech Hra o jablko (1976) a Kalamita (1981), kde ztvárnila ráznou primářku nadbíhající hlavnímu hrdinovi v podání Bolka Polívky. Dále si zahrála sekretářku ve filmu Smrt krásných srnců (1986) režiséra Karla Kachyni.
V 90. letech se zařadila mezi oblíbené a vyhledávané herečky střední generace. Její nejznámější filmovou rolí se stala afektovaná teta Kateřina v adaptaci humoristického románu Saturnin (1994), za kterou byla nominována na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Ve filmu Kamenný most (1996) vytvořila zajímavou postavu profesorky FAMU inspirovanou Věrou Chytilovou. Diváckou popularitu jí přinesla také role psycholožky Kudláčkové v trilogii Byl jednou jeden polda (1995, 1997, 1999). V televizním seriálu Život na zámku ztvárnila výrazně zápornou postavu ředitelky Kocourkové. Z novějších projektů zaznamenala úspěch v komediální trilogii Babovřesky režiséra Zdeňka Trošky, kde hrála drbnu Boženu Horáčkovou. V roce 2019 byla opět nominována na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Chata na prodej. Kromě herectví se věnovala i psaní – je autorkou divadelní hry Začarovaný vůl, psala také písňové texty a eseje. V roce 2023 obdržela Cenu Master Prix, kterou Nadace Život umělce uděluje za celoživotní umělecký přínos.
