Kurt Meisel

Kurt Franz-Joseph Meisel, narozen 18. srpna 1912 ve Vídni, zemřel 4. dubna 1994 tamtéž, byl významný rakouský herec, režisér a divadelní intendant. Narodil se jako syn dělníka a po nedokončeném studiu práv na Vídeňské univerzitě absolvoval hereckou školu při vídeňském Volkstheater. Divadelní začátky Svou hereckou kariéru zahájil v roce 1933 debutem v Shakespearově hře "Jak se vám líbí" v Mnichovských komorních divadlech (Münchner Kammerspiele) pod vedením legendárního intendanta Otto Falckenberga. Následně působil v Lipsku a Berlíně, kde hrál v Theater am Kurfürstendamm, od roku 1937 pod vedením Gustafa Gründgense ve Staatstheater a také v Hebbeltheater. Jeho výrazná jevištní přítomnost a charakteristický hlas z něj učinily vyhledávaného divadelního herce. Filmová kariéra před a během války Meiselova filmová kariéra začala v roce 1934 a během 30. let se vypracoval na oblíbeného vedlejšího herce. K jeho významným filmům z tohoto období patří Die göttliche Jette (1937), Der Schimmelkrieg in der Holledau (1937) a Nanon (1938). V době nacistického režimu účinkoval v několika propagandistických filmech, včetně snímků Der große König (1942), Die goldene Stadt (1942) a Kolberg (1945), kde pracoval také jako asistent režie u Veita Harlana. Poválečná herecká dráha Po druhé světové válce se Meisel prosadil jako charakterní herec. Jeho první poválečnou hlavní rolí byla titulní postava ve filmu Wozzeck (1947), adaptaci Büchnerova díla režiséra Georga C. Klarena, která mu přinesla uznání kritiky i diváků. Mezi jeho další významné filmy patří Court Martial (1959), kde ztvárnil roli v dramatu o třech námořnících, kteří přežili potopení lodi, a Die rote Hand (1960). V mezinárodním kontextu se objevil v epickém válečném filmu The Longest Day (1962) jako kapitán Ernst Düring a v oceňovaném dramatu A Time to Love and a Time to Die (1958) režiséra Douglase Sirka, kde hrál postavu Heiniho, sadistického velitele koncentračního tábora. Režisérská činnost Od konce 40. let se Meisel věnoval také režii. Jeho režijním debutem byl film Tragödie einer Leidenschaft (1949) podle povídky "Pawlin" ruského spisovatele Nikolaje Leskova. Mezi jeho další režijní počiny patří Verspieltes Leben (1949), Vater sein dagegen sehr (1957) a Drei Mann auf einem Pferd (1957). Jeho válečné drama Kriegsgericht (Court Martial, 1959) bylo nominováno na Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. Divadelní vedení a pozdější kariéra V letech 1960-1964 působil jako hlavní režisér Bavorského státního divadla v Mnichově, v letech 1966-1970 jako vrchní režisér a zástupce ředitele vídeňského Burgtheateru a v letech 1972-1983 jako intendant Bavorského státního divadla v Mnichově. Během svého působení v divadelním vedení omezil filmové role na minimum. Vedle divadelní práce také vyučoval na herecké škole Zerboni. Televizní tvorba Od 60. let se Meisel stále více objevoval v televizních produkcích. Účinkoval v populárních německých kriminálních seriálech jako Derrick, kde ztvárnil postavu Ingo Parenge, a Der Kommissar v roli Alfreda Zornera. K jeho významným televizním rolím patří také Dr. Wirtsbacher v seriálu Ringstraßenpalais, Hofrat Elkins v Rausch der Verwandlung a profesor Nikolaus Stern v dramatu Robert darf nicht sterben (1994), což byla jedna z jeho posledních rolí před smrtí. Umělecký přínos Kurt Meisel byl všestranným hercem s mimořádným rozsahem a jedním z nejvytíženějších a nejpůsobivějších charakterních herců na německy mluvících jevištích. Ve filmech často ztvárňoval slabomyslné a lehce afektované postavy, po válce se specializoval na charakterní role, přičemž jen zřídka hrál sympatické postavy. Jeho herecký styl se vyznačoval precizností a výraznou jevištní přítomností. Byl ženatý s herečkou Ursulou Lingen, dcerou herce Thea Lingena. Kurt Meisel zemřel 4. dubna 1994 ve Vídni a je pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově (Zentralfriedhof).