Ney Matogrosso

Ney de Souza Pereira, známý jako Ney Matogrosso, narozen 1. srpna 1941 v Bela Vista, Mato Grosso do Sul, Brazílie, je brazilský zpěvák, hudebník a herec. Proslavil se především svým jedinečným kontratenorovým hlasem a výraznou jevištní přítomností, díky nimž ho časopis Rolling Stone zařadil mezi tři největší latinskoamerické zpěváky všech dob. Raná léta a hudební kariéra Ney vyrůstal jako syn vojenského důstojníka Antônia Mattogrosso Pereiry a Beity de Souza Pereira. Jeho dětství bylo poznamenáno častým stěhováním. V 17 letech nastoupil do brazilských vzdušných sil, odkud byl později převelen do Brasílie. Tam začal zpívat ve vokálním kvartetu a vystupovat na univerzitních festivalech po celé Brazílii. V roce 1966 se přestěhoval do Rio de Janeira s nadějí stát se divadelním hercem, kde žil jako hippie a živil se prodejem uměleckých předmětů a řemesel. Zlomový okamžik v jeho kariéře přišel v roce 1971, kdy se přestěhoval do São Paula, přijal umělecké jméno Ney Matogrosso a připojil se ke glam rockové skupině Secos & Molhados. Skupina se během pouhých 18 měsíců stala fenoménem a prodala milion desek. Po rozpadu skupiny Ney zahájil úspěšnou sólovou kariéru, během níž získal několik zlatých a platinových desek. Filmová kariéra Vedle své hudební kariéry se Ney Matogrosso objevil také v několika filmech, kde prokázal svůj herecký talent. Jeho filmografie zahrnuje několik významných brazilských snímků: V roce 2018 se objevil ve filmu Magnetick Pathways (Caminhos Magnétykos) režiséra Edgara Pêry, kde ztvárnil postavu André Leviatã. Tento experimentální dramatický film sleduje kaleidoskopickou cestu hlavního hrdiny během noci ponížení v zemi, která je na pokraji kolapsu. V roce 2010 hrál ve filmu Light in Darkness: The Return of Red Light Bandit (Luz nas Trevas – A Volta do Bandido da Luz Vermelha) režisérů Heleny Ignez a Ícara Martinse. V tomto politickém a existenciálním příběhu ztvárnil Ney postavu legendárního bandity Luz Vermelha, který hnije ve vězení, zatímco jeho syn pokračuje v jeho stopách. V roce 1984 se podílel na televizní novele Vereda Tropical, která byla v Brazílii velmi populární. Kromě hereckého výkonu přispěl také k hudební složce seriálu, když nazpíval stejnojmennou píseň, která se stala ústředním motivem. V roce 2017 se objevil ve filmu Don't Swallow My Heart, Alligator Girl! (Não Devore Meu Coração) režiséra Felipeho Bragançy, kde ztvárnil postavu Maga. Film byl uveden na filmovém festivalu Sundance a vypráví příběh o lásce brazilského chlapce k paraguayské dívce na pozadí historického konfliktu mezi oběma zeměmi. V roce 2018 se také objevil ve filmu Sol Alegria režiséra Tavinha Teixeiry, kde měl menší, ale výraznou roli. Tento experimentální film kombinuje prvky komedie a fantasy a sleduje excentrickou rodinu putující brazilským venkovem v době, kdy je země pod jhem vojenské junty. V roce 2023 se objevil ve filmu Joy Is the Acid Test (A Alegria é a Prova dos Nove) režisérky Heleny Ignez, kde hrál po boku samotné režisérky. Umělecký přínos a odkaz Ney Matogrosso je známý svým odvážným přístupem k umění a provokativními vystoupeními. V době brazilské vojenské diktatury se stal symbolem odporu proti tradičním genderovým normám a sexuálním kodexům. Jeho androgynní vzhled, výstřední kostýmy, odvážné pohyby a jedinečný vysoký hlas z něj učinily kontroverzní, ale velmi respektovanou osobnost. V roce 1986 Matogrosso poprvé vystoupil bez výstředních kostýmů a přijal umírněnější image. Od té doby se zaměřil na svou práci jako zpěvák, nahrávající z tradičního repertoáru MPB (Música popular brasileira – tzv. brazilský pop). V roce 2014 byl oceněn Latin Recording Academy cenou za celoživotní dílo. V roce 2025 byl o jeho životě natočen biografický film Latin Blood: The Ballad of Ney Matogrosso (Homem com H), ve kterém ho ztvárnil herec Jesuíta Barbosa. Film sleduje různé etapy Neyovy kariéry od dětství přes dospívání až do dospělosti a ukazuje cestu mladého muže z prostých poměrů, který čelí předsudkům a stává se jedním z nejvlivnějších umělců brazilské hudby.