Eugene Loring

Eugene Loring (2. srpna 1911, Milwaukee, Wisconsin, USA – 30. srpna 1982, Kingston, New York, USA) byl americký tanečník, choreograf, pedagog a významná osobnost amerického baletu. Narodil se jako LeRoy Kerpestein v rodině majitele salónu na malém ostrově v řece Milwaukee. Počátky kariéry a vzdělání Loring vyrůstal v prostředí, které formovalo jeho umělecké cítění. Devět let se věnoval studiu hry na klavír, což rozvinulo jeho hudební schopnosti až k orchestraci. Významný vliv na jeho divadelní cítění měla spolupráce s Wisconsin Players, zejména pod vedením ruského rodáka Borise Glagolina. V roce 1934, během Velké hospodářské krize, odešel s úsporami z práce manažera železářství do New Yorku, kde byl přijat do nově založené School of American Ballet George Balanchina a Lincolna Kirsteina. Díky ruskému imperiálnímu tréninku tančil v Balanchinově první americké společnosti American Ballet a úspěšně absolvoval konkurz u Michela Fokina. Průlom v baletu V roce 1936 Lincoln Kirstein, spoluzakladatel School of American Ballet, vytvořil společnost Ballet Caravan pro rozvoj amerických choreografů. Eugene Loring a Lew Christensen se stali dvěma nejvýznamnějšími choreografy této společnosti, pro kterou Loring v roce 1938 vytvořil Billy the Kid. Ačkoli Christensenův Filling Station (1938) je považován za první autentický americký balet, Loringův Billy the Kid je uznáván jako první americký baletní klasický kus, který mu přinesl postavení mezi hlavními americkými baletními průkopníky. Billy the Kid byl napsán americkým skladatelem Aaronem Coplandem na objednávku Lincolna Kirsteina a choreografii vytvořil Eugene Loring pro Ballet Caravan. Spolu s balety Rodeo a Appalachian Spring patří k nejpopulárnějším a nejčastěji uváděným Coplandovým dílům. Během legendárního období tance na Bennington College v Connecticutu Loring vytvořil několik děl. V roce 1939 se připojil k Ballet Theatre (nyní American Ballet Theatre) jako choreograf a sólista. V premiérové sezóně společnosti choreografoval (a tančil titulní roli) svého avantgardního baletu The Great American Goof s libretem od Williama Saroyana. Hollywoodská kariéra Loring se přestěhoval z New Yorku do Los Angeles v roce 1943, kdy podepsal smlouvu s MGM jako choreograf. Taneční choreografie, které vytvořil pro film, patří k nejlepším, jaké byly kdy natočeny. Pracoval také jako choreograf pro broadwayské muzikály (mezi nimi Carmen Jones a Silk Stockings), lední revue a televizi – pro kterou choreografoval speciály pro Carol Channing a Cyd Charisse. Na počátku 50. let pracoval Loring na několika produkcích MGM, které představily Maria Lanzu, včetně zábavné "Tina-Lina" z The Toast of New Orleans (1950) a "One Alone" a "It" z Deep in My Heart (1954), které krásně předvedly baletní schopnosti Cyd Charisse a fantastické stepařské dovednosti Ann Miller. Loring je však nejznámější svou prací s Fredem Astairem ve dvou klasických muzikálech MGM – Funny Face (1957), který dal Audrey Hepburn šanci jazzovat v excentrickém rytmu v "Bohemian Dance", a Silk Stockings (1957), kde opět účinkovala půvabná Cyd Charisse ve vzrušujících tanečních číslech "The Red Blues" a "All of You". Loringova práce ve filmu začala jako účinkující v menší roli v National Velvet v roce 1944. Následně vytvořil taneční sekvence ve více než tuctu filmů od roku 1944 do roku 1960, včetně Ziegfeld Follies, Meet Me in Las Vegas, Funny Face a Silk Stockings. Pedagogická činnost a odkaz Loring vyvinul jedinečné, komplexní kurikulum pro svou populární American School of Dance v Hollywoodu. Poslední významnou kapitolou jeho života bylo působení na katedře tance UC Irvine, kde v roce 1965 odlišil tento program od jiných veřejných univerzit konzervatorním přístupem. Loring, kterého přátelé popisují jako intelektuálního, rezervovaného a vážného, ale laskavého, byl vždy spojován s baletem Billy the Kid. Toto spojení bylo jak požehnáním, tak prokletím – ať už zaslouženě nebo ne, získal pověst choreografa jednoho baletu. Za účelem komplexního vzdělávání tanečníků Loring formuloval systém výuky, v němž všechna taneční média (klasická, současná i etnická) měla rovnocenné postavení. V jeho American School of Dance bylo běžné, že velká primabalerína sdílela baletní tyč s tanečnicí z Las Vegas. Loring zavedl principy tohoto vzdělávacího systému na University of California v Irvine, kde vytvořil profesionální přístup k tanečnímu tréninku, který zaručoval absolventům tanečního oboru co nejúplnější znalost tanečních forem a stylů. Právě zde Loring rozvinul svou "Freestyle" techniku, která se pokoušela syntetizovat několik forem pohybu s cílem vytvořit všestranné tanečníky a umožnit jim přizpůsobit se mnoha stylům, které od nich byly profesionálně vyžadovány. Školu prodal v roce 1974. Loring přišel na kampus v Irvine na pozvání Claytona Garrisona, tehdejšího děkana Školy výtvarných umění. Během svého působení v Irvine oživil svou kariéru choreografa novými díly pro katedru tance v Irvine a pro dvě kalifornské společnosti: San Diego Ballet a Oakland Ballet. These Three, balet o hnutí za občanská práva (připomínající vraždy tří účastníků Pochodu svobody), byl choreografován pro Robert Joffrey City Center Ballet v roce 1966. Eugene Loring zemřel 30. srpna 1982 v Kingstonu ve státě New York ve věku 71 let. Jeho odkaz žije dál prostřednictvím jeho choreografií, zejména baletu Billy the Kid, který zůstává součástí repertoáru mnoha baletních společností, a jeho pedagogického přístupu, který ovlivnil generace amerických tanečníků.