Rudolf Klein-Rogge

Rudolf Klein-Rogge (24. listopadu 1885 – 29. května 1955) byl německý filmový herec, který se proslavil především ztvárněním záporných postav ve filmech 20. a 30. let 20. století. Narodil se jako Friedrich Rudolf Klein v Kolíně nad Rýnem v Německu. Jeho otec Hermann Rudolf Klein byl vojenským právníkem, který sloužil jako auditor (ekvivalent generálního soudce) pro 15. divizi pruské armády, posádkou v Kolíně nad Rýnem. Jeho matka Maria Bertha Emma Rose byla dcerou významného statkáře z Lichteinen ve Východním Prusku. Mládí a vzdělání Po předčasné smrti otce v roce 1896 ukončil Klein-Rogge studium na kadetní škole a nastoupil na místní humanistické gymnázium v Kolíně nad Rýnem. Jedním z jeho dětských přátel byl budoucí filmový skladatel Gottfried Huppertz, který později složil hudbu k Langovým filmům Die Nibelungen a Metropolis. Klein-Rogge strávil tři roky na Univerzitě v Bonnu a v Berlíně, kde studoval dějiny umění. Zároveň začal navštěvovat herecké lekce u Hanse Sieberta, veterána vídeňského Burgtheateru, a v roce 1909 debutoval na jevišti jako Cassius v Juliu Caesarovi v Halberstadtu. Protože v té době již existoval herec jménem Rudolf Klein, přidal si budoucí filmová hvězda příjmení "Rogge" (příjmení prvního manžela své matky a svých nevlastních sourozenců). Divadelní kariéra Po svém debutu hrál Klein-Rogge v divadlech v Düsseldorfu, Kielu a Cáchách. V Cáchách se oženil s herečkou Gerdou Melchiorovou, sestřenicí oblíbené hvězdy němého filmu Henny Portenové, ale manželství skončilo, když potkal herečku a spisovatelku Theu von Harbou. Ti dva se vzali v roce 1914 a následujícího roku se Klein-Rogge připojil k norimberské Städtische Bühnen jako herec i režisér. V roce 1918 se pár přestěhoval do Berlína, aby využil von Harbouiny spisovatelské schopnosti a její rozvíjející se kariéru scenáristky, zatímco Klein-Rogge byl zaměstnán Victorem Barnowským, ředitelem berlínského Lessingova divadla. Filmová kariéra ve 20. letech Klein-Roggeova filmová kariéra začala naplno v roce 1919, ačkoli mohl mít neuvedený filmový debut již v roce 1913 ve filmu Der Film von der Königin Luise, režírovaném Franzem Portenem. V této době měla von Harbou poměr s režisérem Fritzem Langem a nakonec Klein-Roggeho opustila, aby se provdala za Langa. Navzdory rozchodu natočil Klein-Rogge několik filmů, které napsala von Harbou a režíroval Lang, včetně filmů Destiny (1921), Dr. Mabuse, der Spieler (1922), Die Nibelungen (1924), Metropolis (1927) a Spione (1928). Klein-Rogge se proslavil především rolí šíleného vědce C. A. Rotwanga ve filmu Metropolis, který je považován za jeden z nejvlivnějších sci-fi filmů všech dob. V tomto vizuálně ohromujícím díle ztvárnil archetyp šíleného vědce, který vytvoří robotickou ženu, jež má způsobit chaos mezi dělníky futuristického města. Jeho intenzivní pohled a schopnost fyzické transformace z něj udělaly ideálního představitele záporných postav. Další významnou rolí byl zločinecký génius Dr. Mabuse ve filmu Dr. Mabuse, der Spieler, kde ztvárnil hypnotizéra a mistra převleků, který manipuluje lidmi pro své vlastní cíle. V eposu Die Nibelungen hrál hunského krále Etzela (Attilu), což mu poskytlo příležitost ukázat svůj herecký rozsah mimo typické role padouchů. Ve filmu Spione ztvárnil Haghiho, šéfa mezinárodní špionážní sítě, který operuje pod krytím banky. Přechod ke zvukovému filmu a 30. léta Na konci 20. let se Klein-Rogge objevil v několika francouzských produkcích, včetně raného zvukového filmu Le requin (1929) režiséra Henriho Chometta. Hrál také ve francouzských filmech La faute de Monique (1928), Tu m'appartiens! (1929) s Francescou Bertini, La maison des hommes vivants (1929) a v částečně zvukovém filmu Tarakanova (1930). V roce 1933 si zopakoval svou roli Dr. Mabuse v Langově posledním německém filmu Das Testament des Dr. Mabuse (The Testament of Dr. Mabuse). Tento film, v němž zlý génius řídí svou zločineckou říši z blázince, byl tak zjevně namířen proti Hitlerovu režimu, že ho Joseph Goebbels zakázal. Ve 30. letech Klein-Rogge pokračoval v německé zvukové kinematografii, často v typově podobných rolích jako v éře němého filmu. Hrál hlavní role ve dvou filmech napsaných a režírovaných von Harbou: Elisabeth und der Narr (1934) a Hanneles Himmelfahrt (1934). Často byl obsazován do vedlejších rolí, například po boku hvězdy Emila Janningse ve filmech Der alte und der junge König (1935), Der Herrscher (1937) a Robert Koch, der Bekämpfer des Todes (1939). Mezi jeho vzácné komické role patří major Flumus v Das Hofkonzert (1936) režiséra Detlefa Siercka a radní Müller v Die göttliche Jette (1937). Pozdější kariéra a život S postupem nacistické éry Klein-Rogge upadl v nemilost u Josepha Goebbelse, ministra propagandy a kulturního cara vlády, a po účinkování v přibližně 80 filmech se jeho kariéra do roku 1942 prakticky zastavila. Jeho posledním filmem byl Hochzeit auf dem Bärenhof (1942) s Heinrichem Georgem. Klein-Rogge se oženil celkem čtyřikrát: nejprve s Gerdou Melchiorovou, poté s Theou von Harbou (1914-1921), následně s herečkou Margarete Neffovou (do roku 1932) a nakonec se švédskou herečkou Mary Johnsonovou v roce 1932, s níž zůstal až do své smrti. S Johnsonovou měl jedno dítě, které zemřelo v roce 1943, což vedlo k postupnému zhoršování psychického stavu jeho manželky. Po druhé světové válce se Klein-Rogge neúspěšně pokusil znovu prosadit jako filmový herec. Své poslední roky strávil na statku Wetzelsdorf v Rakousku, který mu v roce 1943 přepsal jeho nevlastní bratr. Rudolf Klein-Rogge zemřel 29. května 1955 po mrtvici v rakouské vesnici Wetzelsdorf, 40 km jihovýchodně od Štýrského Hradce, téměř zapomenut veřejností. Pohřben byl na hřbitově Steinfeldfriedhof ve Štýrském Hradci. Odkaz Rudolf Klein-Rogge patřil k nejvýraznějším charakterním hercům "démonického" plátna. Jeho zavalitá postava ho přímo předurčovala pro temné postavy, mocné vládce nebo brutální zločince. Jeho jméno se stalo synonymem pro "Dr. Mabuse". Byl mistrem v přeměně svého vzhledu pomocí divadelního make-upu, paruk a protéz, což vedlo alespoň jednoho filmového historika k tomu, že ho nazval německým Lonem Chaneyem. Jeho intenzivní pohled a silný, rezonující hlas z něj udělaly nezapomenutelnou osobnost německé kinematografie, která významně přispěla k rozvoji expresionistického filmu a žánru thrilleru.