Daniel Schmid

Daniel Walter Schmid (26. prosince 1941 – 5. srpna 2006) byl švýcarský filmový a divadelní režisér. Narodil se ve Flims-Waldhaus v kantonu Graubünden ve Švýcarsku, kde také vyrůstal v hotelu Schweizerhof, který vlastnili jeho rodiče Arthur a Carla Schmidt-Bivetti. Vzdělání a počátky kariéry Po maturitě v roce 1962 odešel studovat na Svobodnou univerzitu v Berlíně, kde se věnoval historii, publicistice, politologii a dějinám umění. Během studií pracoval jako novinář a tlumočník. V letech 1966-1969 studoval na Německé filmové a televizní akademii v Berlíně (DFFB), kde začal svou filmovou kariéru. V Berlíně také poprvé otevřeně žil jako homosexuál, což však v jeho filmech nebylo hlavním tématem. Svou režisérskou dráhu zahájil jako asistent režie u Petera Lilienthala a brzy začal natáčet vlastní televizní filmy. Filmová kariéra Na počátku 70. let spolupracoval s významnými německými režiséry jako byli Rainer Werner Fassbinder, Rosa von Praunheim a Werner Schroeter. V této době se také objevil jako herec v několika filmech. Jeho prvním celovečerním filmem byl Tonight or Never (Heute nacht oder nie) z roku 1972, který vypráví příběh o pánech a služebnictvu na zámku, kteří si jednou ročně vymění role. Film získal několik ocenění včetně Premio de Selezione Venezia Giovane na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. V roce 1976 natočil film Shadow of Angels (Schatten der Engel), adaptaci divadelní hry Fassbindera, která mu přinesla mezinárodní uznání. Film sleduje příběh prostitutky Lily Brest, která se stává důvěrnicí mocného muže přezdívaného "bohatý Žid". Tento kontroverzní snímek upoutal pozornost svým nekonvenčním přístupem a výraznou vizuální stylizací. V roce 1977 se Schmid vrátil do Švýcarska a zaměřil se na natáčení experimentálních introspektivních filmů, které oslovovaly intelektuální publikum i mimo Evropu. Mezi jeho významná díla patří Hécate (1982), který byl uveden na 33. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Mezinárodní úspěch Největšího mezinárodního ohlasu dosáhl Schmid dokumentárním filmem Tosca's Kiss (Il bacio di Tosca) z roku 1984. Tento dojemný a často humorný dokument zachycuje život v Casa di Riposo per Musicisti v Miláně, prvním domově důchodců pro operní pěvce na světě, který založil skladatel Giuseppe Verdi v roce 1896. Film sleduje bývalou sopranistku Saru Scuderi a další obyvatele domova, jak znovu prožívají a předvádějí role, které je proslavily. Snímek získal Cenu Georgese Delerue za nejlepší hudební dokument na Mezinárodním filmovém festivalu v Gentu v roce 1985 a cenu IDA od Mezinárodní dokumentární asociace v roce 1986. Dustin Hoffman později uvedl, že tento film byl přímou inspirací pro jeho snímek Quartet z roku 2012. Dalšími významnými filmy v jeho filmografii jsou Jenatsch (1987), Off Season (Hors Saison/Zwischensaison, 1992) a The Written Face (Das Geschriebene Gesicht, 1995), dokumentární film o japonské kabuki hvězdě Tamasaburo Bando. Závěr kariéry V roce 1999 se Schmid vrátil do povědomí širší veřejnosti se satirickou komedií Beresina, or the Last Days of Switzerland (Beresina oder Die letzten Tage der Schweiz). Film vypráví příběh ruské prostitutky Iriny, která přijíždí do Švýcarska a jejíž nevinný pokus o život v této alpské zemi nechtěně vyvolá státní převrat. Snímek byl uveden v sekci Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes a byl vybrán jako švýcarský kandidát na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, i když nebyl nominován. Variety chválil Schmidův "zlomyslný smysl pro humor" a označil film za "bujarou sociálně-politickou frašku, která peče téměř každého, kdo je u moci." Film byl komerčně nejúspěšnějším švýcarským snímkem roku. V roce 2003 vytvořil Schmid svůj poslední dokončený film Flimmerndes Flims, který sestavil z materiálu flimského fotografa Julese Geigera. Byl součástí výstavy "Flims - eine Gefühlskulisse" v Gelben Haus ve Flimsu. Jeho poslední film Portovero zůstal kvůli jeho nemoci nedokončen. Daniel Schmid zemřel 5. srpna 2006 ve věku 64 let ve svém rodném Flimsu na rakovinu hrtanu. Jeho odkaz je uchováván ve Švýcarském filmovém archivu (Cinémathèque suisse), kam byl v roce 2006 uložen jeho pozůstalost. V roce 2011 měl v USA premiéru dokumentární film o jeho životě s názvem Daniel Schmid – Le chat qui pense.