Frederick Ashton

Frederick William Mallandaine Ashton (17. září 1904, Guayaquil, Ekvádor – 18. srpna 1988, Sussex, Anglie) byl významný britský baletní tanečník, choreograf a režisér, považovaný za jednoho z nejvlivnějších tanečních umělců 20. století. Počátky kariéry a inspirace Ashton se narodil v Ekvádoru britským rodičům a vyrůstal v Peru. Jeho láska k tanci se zrodila v roce 1917, kdy v Limě zhlédl vystoupení legendární Anny Pavlové. Navzdory odporu své konvenční středostavovské rodiny se rozhodl stát tanečníkem. V Londýně studoval pod vedením Léonida Massina a později Marie Rambertové, která ho v roce 1926 povzbudila k prvním choreografickým pokusům. Jeho debutem byla práce The Tragedy of Fashion. Ačkoliv pokračoval v úspěšné taneční kariéře, proslavil se především jako choreograf. V roce 1931 založila Rambertová Ballet Club (předchůdce Ballet Rambert), kde Ashton působil jako hlavní choreograf a jeden z předních tanečníků. V tomto období vytvořil díla jako Façade (1931), Les Rendezvous (1933) a další. Královský balet a vytvoření anglického stylu V roce 1935 se Ashton stal hlavním choreografem Vic-Wells Ballet (později přejmenovaného na Sadler's Wells Ballet a nakonec na Royal Ballet) pod vedením Ninette de Valois. V této pozici setrval až do roku 1963. Společně s de Valois sehrál klíčovou roli při formování směřování společnosti a Královské baletní školy. Ashton je široce uznáván jako tvůrce specificky anglického baletního stylu, který se vyznačuje elegantním držením hlavy a ramen (épaulement) a rychlými pohyby nohou. Jeho choreografie kombinují eleganci s náročnými technickými požadavky. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Symphonic Variations (1946), Cinderella (1948), Daphnis and Chloë, Sylvia (1952) a La Fille mal gardée (1960), které je považováno za jedno z jeho nejradostnějších děl. Filmová tvorba Ashton se významně podílel i na filmové tvorbě. V roce 1951 vytvořil choreografii pro film The Tales of Hoffmann režisérů Michaela Powella a Emerica Pressburgera, kde také sám účinkoval v rolích Kleinzacka a Cochenille. Jeho nejvýznamnějším filmovým počinem byl však The Tales of Beatrix Potter z roku 1971, který režíroval Reginald Mills. Ashton pro tento film nejen vytvořil choreografii, ale také v něm tančil roli paní Ježkové (Mrs. Tiggy-Winkle). Film, který oživil slavné příběhy a postavy Beatrix Potterové, se stal klasikou a je dodnes ceněn pro svou nápaditou choreografii a charakterizaci. Vedení Královského baletu a pozdější kariéra V roce 1963 Ashton převzal po Ninette de Valois funkci ředitele Královského baletu, kterou zastával až do svého odchodu do důchodu v roce 1970. Toto období je považováno za jakýsi zlatý věk souboru. Pod jeho vedením byl baletní sbor uznáván jako jeden z nejlepších na světě. Kromě vlastní choreografické tvorby uvedl významná díla jiných tvůrců, včetně Bronislavy Nijinské a George Balanchina, a zadal Kennethu MacMillanovi vytvoření baletu Romeo a Julie. I po odchodu do důchodu pokračoval v choreografické práci a v roce 1980 vytvořil své poslední významné dílo, Rhapsody. Za své zásluhy byl v roce 1962 povýšen do šlechtického stavu, v roce 1970 se stal společníkem cti (Companion of Honour) a v roce 1977 obdržel Řád za zásluhy (Order of Merit), výběrové vyznamenání udělované osobně královnou. Jeho odkaz dodnes ovlivňuje taneční komunitu a formuje její budoucnost.