Christine Hakim

Christine Hakim, narozená 25. prosince 1956 v Kuala Tungkal, Jambi, Indonésie, je uznávaná indonéská herečka, filmová producentka a aktivistka. Její pravé jméno je Herlina Christine Natalia Hakim a pochází ze zbožné muslimské rodiny smíšeného původu, s příbuznými z oblastí Padang, Aceh, Banten, Pekalongan, Madiun a Blízkého východu. Nečekaný vstup do filmového světa Christine původně netoužila stát se herečkou, ale architektem nebo psycholožkou. Její život se však změnil, když ji v roce 1973 objevil režisér Teguh Karya, který ji obsadil do svého filmu Cinta Pertama (První láska) poté, co viděl její fotografie v módním časopise. Christine se zpočátku zdráhala, ale nemohla odmítnout Karyovu nabídku ze zdvořilosti. Za svůj výkon v tomto filmu získala cenu Citra Award za nejlepší herečku, což ji přesvědčilo pokračovat v herecké kariéře. Vzestup filmové hvězdy Následující rok Christine ztvárnila roli ve filmu Kawin Lari (Útěk) opět pod vedením Teguh Karyi. Tato zkušenost jí poskytla hlubší pochopení herectví a přiměla ji vidět život z jiné perspektivy. V roce 1976 následovala role ve filmu Sesuatu yang Indah (Něco krásného) režiséra Wima Umboha, což byl první film, ve kterém použila svůj vlastní hlas, který byl v předchozích filmech považován za "příliš hluboký" a byl dabován. O rok později zazářila ve filmu Badai Pasti Berlalu, kde se objevila na plakátu i na obalu soundtrackového alba. Mezinárodní průlom Významným milníkem v její kariéře byl film Tjoet Nja' Dhien z roku 1988 režiséra Erose Djarota, kde ztvárnila roli acehnské guerillové vůdkyně Cut Nyak Dhien. Film sleduje šestileté období mezi smrtí jejího manžela Teuku Umara a jejím zajetím holandskou koloniální armádou. Christine později popsala tuto roli jako "obrovskou čest" a "velmi náročnou výzvu". Film získal cenu za nejlepší mezinárodní film na filmovém festivalu v Cannes v roce 1989 a byl indonéským příspěvkem do 62. ročníku Oscarů v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Tato role byla pro Christine natolik intenzivní, že jí trvalo tři roky, než se od postavy odpoutala a znovu se stala sama sebou. Producentská dráha V roce 1998 Christine rozšířila své působení v kinematografii a začala pracovat jako producentka. Její první producentský počin, Daun di Atas Bantal (List na polštáři), byl promítán v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes. Pro tento film si vybrala mladého režiséra Garina Nugroha, kterého považovala za velmi talentovaného, a sama si v něm zahrála hlavní roli. Hollywoodská zkušenost V roce 2010 se Christine objevila v hollywoodském filmu Eat Pray Love po boku Julie Roberts, kde ztvárnila roli Wayan, balijské léčitelky a svobodné matky. Do Bali přijela tři dny před natáčením a musela se rychle připravit na svou roli, včetně setkání s osobou, podle které byla její postava vytvořena. Nové výzvy V roce 2014 si Christine zahrála v indonéském bojovém filmu Golden Cane Warrior (Pendekar Tongkat Emas) režiséra Ify Isfansyaha. Ztvárnila postavu Cempaky, stárnoucí mistryně bojových umění známé jako Zlatá hůl, která musí předat své znalosti a mocnou zlatou hůl jednomu ze svých čtyř žáků. Film oživil historický žánr silat, který byl v předchozích letech v indonéské kinematografii nepřítomný. V roce 2019 se Christine poprvé ve své 46leté kariéře objevila v hororovém filmu Impetigore (Perempuan Tanah Jahanam) režiséra Joko Anwara, kde ztvárnila postavu Nyi Misni. Za tuto roli získala cenu Citra Award za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Film byl indonéským příspěvkem do 93. ročníku Oscarů v kategorii nejlepší mezinárodní film. V roce 2023 byla Christine obsazena do post-apokalyptického seriálu HBO The Last of Us jako mykoložka z Jakarty, kvůli čemuž letěla do Kanady natáčet své scény uprostřed pandemie COVID-19 v roce 2021. Aktivismus a dokumentární tvorba Od počátku 21. století se Christine stala aktivistkou se zaměřením na vzdělávání. Po zemětřesení a tsunami v Indickém oceánu v roce 2004 podnikla několik humanitárních cest do Acehu. Později založila nadaci Christine Hakim, která se zaměřuje na podporu veřejného vzdělávání o autismu. Od roku 2008 působí jako velvyslankyně dobré vůle UNESCO pro Indonésii, zaměřující se na otázky vzdělávání. Christine je také dokumentaristkou. Natočila dokument o indonéských památkách UNESCO a v roce 2011 vytvořila dokument o autismu, který byl uveden u příležitosti Světového dne povědomí o autismu. Odkaz a uznání Za svou dlouhou a úspěšnou kariéru získala Christine Hakim celkem devět cen Citra Award, což je nejvyšší indonéské filmové ocenění. Je známá jako "grande dame indonéského filmu" a její kariéra trvající více než 50 let z ní činí jednu z nejrespektovanějších osobností jihovýchodní asijské kinematografie. V roce 2002 byla členkou poroty filmového festivalu v Cannes spolu s americkým režisérem Davidem Lynchem, americkou herečkou Sharon Stone a malajsijskou herečkou Michelle Yeoh.