Berlinale (MFF Berlín)

Berlinale (MFF Berlín) 1984: nominace a vítězové

Předávání cen: 26. 2. 1984

Nejlepší krátký film

Vítěz
  • Proudy lásky
    Proudy lásky
    Robert (John Cassavetes) je spisovatel a také alkoholik. Žije v rezidenci v Hollywood Hills, jejíž obyvatelé jsou převážně holky na prodej. Robert nemá na ženy štěstí, vždy se do nějaké zblázní, sbalí ji, jenže pak ukáže svou pravou tvář beznadějného alkoholika a po dívce zbyde jen vůně jejího parfému… Robertova sestra Sarah (Gena Rowlands) se rozvádí a zoufale se snaží získat svou pubertální dceru do své péče. Její bývalý manžel (Seymour Cassel) totiž před soudem prohlásil, že Sarah není kvůli své duševní chorobě schopná se o dceru patřičně postarat. Robert jednoho dne najde svou sestru i s kufry na schodech před svým bytem. A tak ti dva žijí spolu, sdílejí zajímavé spojení, které však vede ke smutnému a bezútěšnému konci…
    72%
    Robert (John Cassavetes) je spisovatel a také alkoholik. Žije v rezidenci v Hollywood Hills, jejíž obyvatelé jsou převážně holky na prodej. Robert nemá na ženy štěstí, vždy se do nějaké zblázní, sbalí ji, jenže pak ukáže svou pravou tvář beznadějného alkoholika a po dívce zbyde jen vůně jejího parfému… Robertova sestra Sarah (Gena Rowlands) se rozvádí a zoufale se snaží získat svou pubertální dceru do své péče. Její bývalý manžel (Seymour Cassel) totiž před soudem prohlásil, že Sarah není kvůli své duševní chorobě schopná se o dceru patřičně postarat. Robert jednoho dne najde svou sestru i s kufry na schodech před svým bytem. A tak ti dva žijí spolu, sdílejí zajímavé spojení, které však vede ke smutnému a bezútěšnému konci…

Golden Berlin Bear

Nejlepší herec

Nejlepší herečka

Nejlepší krátký film

Vítěz

Zvláštní cena poroty

Vítěz

Outstanding Single Achievement

Vítěz

Silver Berlin Bear

Vítěz

Honorable Mention

Vítěz
  • Třídní vztahy
    Třídní vztahy
    Mistrovské dílo Jeana-Marie Strauba a Danièle Huillet na motivy Kafkova románu Nezvěstný. Legendární tvůrčí duo zvolilo pro filmovou verzi příběhu mladého Karla Rossmanna, od okamžiku jeho příjezdu do Nového světa až po setkání s divadlem z Oklahomy, výrazně politický úhel pohledu, což se zřetelně týká i názvu filmu. „Pro nás je Kafka jediným velkým básníkem průmyslové civilizace, tedy společnosti, v níž si lidský jedinec zajistí přežití jen tehdy, pokud pracuje,“ tvrdí. Amerika představuje jakýsi sen pro Karla Rossmanna, bloudícího ve světě, který je velmi obtížné pochopit, vystlaném zaslepeným optimismem a nezměrným násilím. Straub a Huilletová natočili téměř celý film v přístavním Hamburku a k dosažení absolutní autenticity původního textu pracují se specifickým dialektem, k němuž Kafka tíhnul.
    Žánry:Drama
    70%
    Mistrovské dílo Jeana-Marie Strauba a Danièle Huillet na motivy Kafkova románu Nezvěstný. Legendární tvůrčí duo zvolilo pro filmovou verzi příběhu mladého Karla Rossmanna, od okamžiku jeho příjezdu do Nového světa až po setkání s divadlem z Oklahomy, výrazně politický úhel pohledu, což se zřetelně týká i názvu filmu. „Pro nás je Kafka jediným velkým básníkem průmyslové civilizace, tedy společnosti, v níž si lidský jedinec zajistí přežití jen tehdy, pokud pracuje,“ tvrdí. Amerika představuje jakýsi sen pro Karla Rossmanna, bloudícího ve světě, který je velmi obtížné pochopit, vystlaném zaslepeným optimismem a nezměrným násilím. Straub a Huilletová natočili téměř celý film v přístavním Hamburku a k dosažení absolutní autenticity původního textu pracují se specifickým dialektem, k němuž Kafka tíhnul.
    Žánry:Drama

Soutěž

Forum of New Cinema

Vítěz
  • Nippon-koku Furuyashiki-mura
    Nippon-koku Furuyashiki-mura
    Toto je první významný film produkce Ogawa Productions z jejich období v Jamagatě. Již začali natáčet film Magino Village - A Tale, ale tato vesnice hluboko v horách nad Maginem je zaujala, když mimořádně chladné počasí ohrozilo úrodu. Jejich pozornost se nevyhnutelně odvrátila od dopadu počasí a geografie na sklizeň k "životní historii" vesnice Furujashiki. Na jedné straně se Ogawa vrací ke svým kořenům a hraje si s konvencemi vědeckého filmu. Zároveň objevuje místní, okrajový prostor, v němž může přemýšlet o národu a stavu japonské vesnice. Z této "vzdálené perspektivy" v samém srdci japonských hor Ogawa objevuje vesnici, která se stále vyrovnává s traumatem globální války a bojuje o přežití, protože její děti prchají do měst.
    Toto je první významný film produkce Ogawa Productions z jejich období v Jamagatě. Již začali natáčet film Magino Village - A Tale, ale tato vesnice hluboko v horách nad Maginem je zaujala, když mimořádně chladné počasí ohrozilo úrodu. Jejich pozornost se nevyhnutelně odvrátila od dopadu počasí a geografie na sklizeň k "životní historii" vesnice Furujashiki. Na jedné straně se Ogawa vrací ke svým kořenům a hraje si s konvencemi vědeckého filmu. Zároveň objevuje místní, okrajový prostor, v němž může přemýšlet o národu a stavu japonské vesnice. Z této "vzdálené perspektivy" v samém srdci japonských hor Ogawa objevuje vesnici, která se stále vyrovnává s traumatem globální války a bojuje o přežití, protože její děti prchají do měst.

Soutěž

Forum of New Cinema

Soutěž

Vítěz
  • Mann ohne Gedächtnis
    V tomto komplexním dramatu se obrací naruby chod nemocnice, když ukazuje, jaká práva jsou upírána pacientům, kteří se nepodřizují. Na začátku příběhu je nalezen muž ležící u silnice a přiveden na policejní stanici jako pravděpodobný tulák. Muž má amnézii a zdá se, že ztratil schopnost mluvit. Policie je zmatená a frustrovaná neúspěšnými pokusy přimět ho k řeči, a proto ho posílá do nemocnice na psychiatrické vyšetření. Po nějaké době vyjde najevo, že všemu rozumí, jen prostě odmítá mluvit. To vyvolá řadu nepřátelských akcí ze strany nemocničního personálu, který je podezřívavý ohledně jeho "záměru" mlčet. Přestože je objeveno určité vysvětlení, proč se tak chová, zdánlivě rozumní lékaři a personál vypadají, jako by sami potřebovali léčbu.
    Režie:Kurt Gloor
    V tomto komplexním dramatu se obrací naruby chod nemocnice, když ukazuje, jaká práva jsou upírána pacientům, kteří se nepodřizují. Na začátku příběhu je nalezen muž ležící u silnice a přiveden na policejní stanici jako pravděpodobný tulák. Muž má amnézii a zdá se, že ztratil schopnost mluvit. Policie je zmatená a frustrovaná neúspěšnými pokusy přimět ho k řeči, a proto ho posílá do nemocnice na psychiatrické vyšetření. Po nějaké době vyjde najevo, že všemu rozumí, jen prostě odmítá mluvit. To vyvolá řadu nepřátelských akcí ze strany nemocničního personálu, který je podezřívavý ohledně jeho "záměru" mlčet. Přestože je objeveno určité vysvětlení, proč se tak chová, zdánlivě rozumní lékaři a personál vypadají, jako by sami potřebovali léčbu.
    Režie:Kurt Gloor

OCIC Promotional Award

Soutěž

Vítěz

Forum of New Cinema

Vítěz

Cena C.I.C.A.E.

Vítěz

C.I.D.A.L.C. Award

Vítěz
  • Garderobiér
    Garderobiér
    • iTunes

    Vztahy a životní osudy členů tradičního shakespearovského kočovného divadla jsou hlavním tématem filmu Garderobiér, který byl v roce 1983 nominován na pět Oscarů v kategoriích: nejlepší film, nejlepší herec v hlavní roli, nejlepší herec ve vedlejší roli, nejlepší režie a nejlepší adaptace. Garderobiér přináší neodolatelnou studii hlubokého vztahu mezi divadelním principálem a jeho garderobiérem. Starý a nevrlý Sir (Albert Finney) obětoval celý svůj život i duši divadlu. Ale během příprav na 227. představení Krále Leara ho nervové vypětí a válečné útrapy přemáhají a jeho despotická vláda nad společností začíná dostávat povážlivé trhliny. Nablízku mu ale vždy stojí přepečlivý a naprosto oddaný garderobiér Norman (Tom Courtenay), který se mu stará o zdraví a nyní i pomáhá sehrát jeho poslední velkou roli. Oba jsou na sobě životně závislí. Film Garderobiér překypuje humorem, laskavostí a hlavně láskou k divadlu.

    75%

    Vztahy a životní osudy členů tradičního shakespearovského kočovného divadla jsou hlavním tématem filmu Garderobiér, který byl v roce 1983 nominován na pět Oscarů v kategoriích: nejlepší film, nejlepší herec v hlavní roli, nejlepší herec ve vedlejší roli, nejlepší režie a nejlepší adaptace. Garderobiér přináší neodolatelnou studii hlubokého vztahu mezi divadelním principálem a jeho garderobiérem. Starý a nevrlý Sir (Albert Finney) obětoval celý svůj život i duši divadlu. Ale během příprav na 227. představení Krále Leara ho nervové vypětí a válečné útrapy přemáhají a jeho despotická vláda nad společností začíná dostávat povážlivé trhliny. Nablízku mu ale vždy stojí přepečlivý a naprosto oddaný garderobiér Norman (Tom Courtenay), který se mu stará o zdraví a nyní i pomáhá sehrát jeho poslední velkou roli. Oba jsou na sobě životně závislí. Film Garderobiér překypuje humorem, laskavostí a hlavně láskou k divadlu.

C.I.F.E.J. Award

UNICEF Award

UNICEF Award - Honorable Mention

Vítěz

Reader Jury of the "Berliner Morgenpost"

Vítěz
  • Tančírna
    Tančírna
    • Magenta TV
    Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná malý osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské předměstské tančírny s během velkých dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal známý italský režisér Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace, neboť sehranost kolektivu byla v tomto případě zárukou celosvětového úspěchu filmu. Mimo jiné inspirovala i vznik představení brněnského Divadla v 7 a půl.
    75%
    Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná malý osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské předměstské tančírny s během velkých dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal známý italský režisér Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace, neboť sehranost kolektivu byla v tomto případě zárukou celosvětového úspěchu filmu. Mimo jiné inspirovala i vznik představení brněnského Divadla v 7 a půl.

Reader Jury of the "Zitty"