Články o Gremlins

Je to oficiální. Gizmo a další laškovná monstra z osmdesátkového hitu Gremlins se vrátí ve svém třetím filmovém dobrodružství, které natočí jejich původní scenárista Chris Columbus (Sám doma). Scénář pro projekt směřovaný na listopad 2027 napíšou tvůrci posledního Nezvratného osudu a produkovat bude Steven Spielberg, jenž před 41 lety také prostřednictvím Gremlinů „vymyslel“ nový rating divácké přístupnosti.

Jakmile to někdo odpálí, už nás nic nezachrání. Netflix nám svou výbornou novinkou Dům plný dynamitu (A House Full of Dynamite) zvěstuje neodvratnou zkázu ve tvaru atomových hřibů, s čímž filmaři opakovaně, často symbolicky a jindy pěkně bez skrupulí, zacházejí nejméně 70 let. Strach z bomby zásadně formuje přetrvávající klima studené války a jeho apokalyptická východiska inspirují filmaře k satirickým, vědeckofantastickým i otevřeně varovným fabulacím. Představme si ta nejlepší díla s různým žánrovým podhoubím, která se zaměřují na bezprostřední jadernou krizi.

Není to tak dávno, co se Chris Columbus nechal slyšet, že by reboot Sám doma nedělal. Je to pro něj film okamžiku, kdy se sešly jedinečné okolnosti, a proto se podobný úspěch nedá zopakovat. Nicméně to zřejmě neplatí o kultovní hororové komedii Gremlins, k níž psal kdysi scénář.

Když Charles Dickens v 19. století vymyslel protivného chamtivce Ebenezera Scrooge, nemohl tušit, jak o pouhé dekády později vliv jeho napravovaného vánočního hříšníka prosákne tehdy neexistující kinematografií. K vánočním filmům neodmyslitelně patří také jejich většinou vymyšlení škůdci, jejichž chování, říkající si o místo na Santově seznamu zlobivců, vykazuje známky morálního schizmatu, dětských traumat nebo prostě potměšilého zla, které se občas zjevuje jako čisté pokopání svátečních kulturních tradic. Tihle zloduši nám nejen na Boží hod hýbou žlučí, ale svým způsobem je často můžeme mít v období druhých šancí a tolerance i rádi.

V Čechách jsme měli problém s Adélou, která ještě nevečeřela, v USA od roku 1960 navštěvují Malý obchod hrůz (Little Shop of Horrors), který si ve dvou kultovních verzích dělal zálusk třeba na Jacka Nicholsona, Ricka Moranise či Steva Martina. Moderní verzi slavné hororové komedie, kterou v popkultuře etabloval zejména muzikálový remake z poloviny osmdesátých let, zpracují dva věkem velmi nemoderní a protřelí tvůrci – sedmasedmdesátiletý režisér Joe Dante (Gremlins) a v dubnu osmadevadesátiletý producent Roger Corman (Masakr na svatého Valentýna).

Co kdyby Jurský park (1993) místo Stevena Spielberga režíroval James Cameron? Na něco takového málem opravdu došlo. Ale i sám Železný Jim byl nakonec rád, že mu tenhle projekt nevyšel.

O důležitosti Spielbergových Čelistí nemá smysl pochybovat. Thriller z roku 1975 se stal prvním letním blockbusterem a založil jednu z nejpůsobivějších hollywoodských tradic. Není proto překvapením, že se krátce po masivním komerčním úspěchu filmu začalo mluvit o pokračování. To se o tři roky později skutečně dostalo do kin, a přestože Spielbergova absence byla na výsledku znát, návrat Roye Scheidera do hlavní role k velmi uspokojivým tržbám stačil.

Blíží se vánoční svátky, což znamená jediné – svátečně laděné snímky na všech stanicích a platformách. Vznik vánočních filmů je zvláště v USA skutečným fenoménem a například jen stanice Hallmark jich každý rok natočí téměř padesát! Navíc se tento trend v posledních letech prosazuje i v naší filmové tvorbě.

Jméno Sergia Leoneho je spojené především s klíčovými díly spaghetti westernů, jejichž kvality dalece přesáhly brakové rámce svého žánru a zařadily se mezi nejobdivovanější tituly všech dob. Hodný, zlý a ošklivý (1966), Tenkrát na Západě (1968) nebo také mafiánský román Tenkrát v Americe (1984) se pravidelně objevují v žebříčcích nejlepších filmů, Leone však mohl svou poměrně skromnou filmografii rozšířit i o příspěvek v žánru, který bychom od něj nejspíš nečekali – totiž z komiksu.

Letos to je životopisný Oppenheimer, před třiceti lety však úzkost z jaderné apokalypsy znázornila rodinná komedie Matiné od kultovního režiséra Joea Danteho. Tvůrce Gremlins stočil zrak do roku 1962, kdy světem otřásala kubánská krize, a vysekl hlubokou poklonu béčkovým autorům monster-movies, kteří z chronického strachu ze svržení bomby a šířící se radiace dolovali nadšenecké a bezelstně cinefilní filmové škváry.