Night Journey

Noční cesta, tanec, měla svou premiéru pouhé dva a půl roku po Appalachian Spring a je její blízkou příbuznou. Také zde najdeme proud vědomí: Jokasta, v okamžiku, kdy se chystá vzít si život, vzpomíná na to, co se jí stalo. Stejně jako v předchozím díle se objevují hluboké sólové výstupy, přerušované skupinovými tanci. Zde však sbor představuje temnější prvek. Stejně jako je příběh převzat z řecké tragédie, tak i sbor zde funguje jako řecký tragický chór. Říkají nám, jak se máme cítit: většinou vystrašeně. V tomto kusu Grahamová dovedla svou obvyklou úspornost na hranici možností.