Režisér Petr Větrovský se na portréty sportovců zaměřil, ve filmu už zvěčnili zápasníka Attilu Végha či fotbalistu Jana Kollera. V případě Soukalové však přibyl ještě motiv krásky v nesnázích, který zejména v druhé polovině začíná připomínat lacině cituplné výklady třeba osudů Ivety Bartošové.
Biatlonová část se povedla, protože je vyloženě radost sledovat vzestup této sportovkyně. Bezpochyby má velkou zásluhu na popularizaci tohoto sportu u nás. Největším problémem je forma, kterou zvolil režisér a scenárista Petr Větrovský. Není potřeba všechno vzpomínání dokládat příliš názornými ilustračními záběry. Zvlášť když se popisuje těžké období biatlonistky. Na diváka to pak působí neautenticky, bulvárně a manipulativně, což je vlastně velká škoda.
Více než kostrbatý a klišovitý text, který si aktérka do klipu napsala s Michalem Kindlem („já teď na kolenou klidně budu tu stát, i kdybych tisíckrát ještě musela spadnout“), vypovídají ve filmu o jejím klikatém životě, houževnatosti i zneklidňujících aspektech sportu jiné věci. Vyčerpání v cíli, slzy radosti před jásajícími fanoušky s českými vlaječkami na tvářích, přejídání a zvracení osmkrát denně, touha zůstat ženou, vnitřní nejistota i hojivá náplast od toho, kdo na vás čeká doma. V těchto momentech je film nejsilnější, tady se „pravda vyplatí.“ Nikde jinde.
