Lesní vrah

Jedno je jisté: Lesní vrah se žádné tuzemské krimi podle skutečného případu ani zdaleka nepodobá. Dokonce se může dostavit divácká reakce typu „Nevím, co si o tom mám myslet“. A nejspíše právě o to tvůrcům šlo.

Lesního vraha není snadné hodnotit číselně ani slovně. Záměrně neuspokojivý film Radima Špačka a Zdeňka Holého je právě takový, jaký být chce – ať už si z toho každý divák či divačka odnesou cokoli. Film o osamělém střelci je v současném společenském klimatu stále poněkud nešťastný, ale rozhodně jej nelze nařknout ze senzacechtivosti či exploatačního zpracování tématu.

Minimalistický snímek o životě skutečného vraha Viktora Kalivody vás překvapí svou úmyslnou strohostí a záměrnou absencí jakýchkoli emocí. Nedočkáte se psychologického profilu vraha, nenahlédnete za oponu jeho nehybné tváře, nepřiblížíte se odpovědím na otázky, proč vraždil. Jediné podstatné je, že se to stalo a že byste v něm chladnokrevného vraha na první pohled nepoznali. To je poselství filmu. O zlu dřímajícím v každém z nás. Bohužel pro diváka není zvolená strnulá forma až tolik divácky zajímavá a samotný myšlenkový přesah na vyplnění střídmé stopáže úplně nestačí.

Film je pouhým popisem vraha, nikoli anatomií zla, které dovede člověka k zabíjení, i když nemá vztah k obětem ani zjevný důvod k depresím, jimiž trpí. Chybí mu i přesah, obsažený v předem deklarovaném záměru.

Hodinu a čtvrt dlouhý Lesní vrah by se hodil víc na filmové festivaly než do běžné kino distribuce. Tam by totiž diskuze o tom, s jakou úspěšností přenáší na diváky prázdnotu něčí existence, vyvolával mnohem účinněji.

Po Manželích Stodolových a Metodě Markovič míří k divákům další skutečný vrah ve filmové verzi, tentokrát Viktor Kalivoda. Typickou detektivku ale nečekejte. Film Lesní vrah je zatěžkávací zkouškou, zejména pro ty méně trpělivé. Tenhle pokus o ponor do hlavy a pocitů antihrdiny si užije vskutku málokdo.

V závěru je Lesní vrah silně rozporuplná podívaná. Poměrně krátký příběh se strašně vleče, je statický a tichý. Němost hlavního hrdiny vyruší až akorát nepřiměřeně hlasité výstřely. Nejvíce však zabolí okaté chyby a nekonzistentnosti, kterých se Špaček a spol. dopustili, protože si prostě nedali záležet, aby byl film věrný k roku, ve kterém se odehrává. A díky tomu tak všechno působí velmi amatérsky, včetně podivně strnulých hereckých výkonů, křečovitých scén a zvláštního střihu, který chaoticky skáče z jedné scény do druhé. Chcete-li zjistit něco více o Kalivodovi, tak tenhle film zkrátka není to správné ořechové.

Lze ocenit, že filmaři se nepokoušejí udělat z Kalivody monstrum. Příběh nadprůměrně inteligentního člověka, který vyhraje 320 tisíc korun v tehdy populární vědomostní soutěži Chcete být milionářem a koupí si za ně dvě pistole typu Glock 34, s nimiž se potuluje pražskou dopravou, by k podobnému ztvárnění mohl snadno lákat. Zároveň ale tvůrci nejsou v minimalistické estetice nijak důslední.