Smršť

Tísnivou náladu s varovným tušením nastoluje Smršť obratně, ač v dávkování všeobecného zmaru nezná míru.

Neuplyne rok, aby se aktivní Peter Bebjak nepředstavil nějakým filmem či seriálem. Ani letošek není výjimkou a podle částečně osvědčené formule přináší tajemný (dvoj)příběh na základě knihy Josefa Kariky. Jde o náročnou až vyčerpávající podívanou, ne však díky hutnosti a promyšlenosti zápletky, ale spíše kvůli repetitivnosti a úmornosti budování ponuré atmosféry. V bývalém federálním prostoru však mnoho takových titulů nevzniká, a tak mu šanci dát můžete.

Lázeňský pobyt může být pro manželský pár poslední záchranou před bezednou propastí, která se mezi nimi díky traumatizující minulosti vytvořila. Nebo je všechno úplně jinak? Aňa Geislerová a Tomáš Maštalír čelí v novince Petera Bebjaka strachu, hlubokému žalu, nevyléčitelné nemoci a traumatu ze smrti, to vše v místech, kde není nic, jak se zdá. Film na pomezí thrilleru, rodinného dramatu, hororu, detektivky a alegorie trpí určitou rozpolceností mezi všemi zmíněnými žánry, ale pokud mu to odpustíte, budete odměněni výraznou atmosférou a silnými hereckými výkony. A to se cení.

Smršť přináší opravdovou smršť nápadů a témat, které ale nakonec rozfouká vítr. Místo aby na konci všechny dílky zapadly do promyšlené skládačky, zjistíme, že výsledný obrázek nedává úplně smysl. Pořád to ale stojí za pokus, pokud má divák dost fantazie a chce okusit česko-slovenskou tvorbu šmrncnutou Davidem Lynchem nebo Osvícením.

Docela vydařená variace na "Shining" a "Lék na život". Bohužel, na konci je zásadní zvrat, který toho více zamotá než vysvětlí, a zůstane jen slušně hutná atmosféra a výborný herecký výkon Geislerové (která je bohužel ve filmu dost málo).

Bebjakovi se podařilo dobře vytvořit hutnou atmosféru lázeňského domu, který od dob minulých neprošel proměnou v žádném směru. Tato atmosféra včetně pozoruhodné výtvarné koncepce umocňuje napětí mezi oběma protagonisty. Jejich nabouraný vztah navzdory snaze najít už skoro ztracenou lásku čas od času vybuchne prudkou hádkou, která objasní leccos z historie manželství. Méně se podařilo včlenit do filmu druhou linii, vyšetřování.

Bez okolků budiž řečeno, že samotné strašení větrnou čarodějnicí nijak ohromně nefunguje, a kdyby zůstalo pouze u něj, byla by Smršť spíš podprůměrnou pouťovou atrakcí. Provázanost s příběhem troskotajícího vztahu však přece jen dodává celku jistý hlubší, autenticky temnější a věrohodnější podtón, podtržený také závěrečným rozuzlením. To sice není natolik originální, aby si je snad mohli tvůrci nechat patentovat, ale aplikováno je docela účinně.

Klaustrofobní budova, která pamatuje dávné socialistické časy a jen stěží může komukoli přispívat k rekonvalescenci, je jedinou devizou filmu pokoušejícího se vyvolat nálady mnohem lepších podobných hororů typu Osvícení od Stanleyho Kubricka. Snaha však končí na úrovni pár efektních triků, které nezahladí, že dramaturgicky snímek nefunguje, místo gradující tenze se jen noří do větší marnosti. Nepomůže ani zmatený konec.