South Park: Joining the Panderverse

Komiksový žánr se stal ve světě audiovize tak všudypřítomným, že prakticky jediný způsob, jak upoutat pozornost publika, je nabídnout jeho satiru, subverzi nebo kritiku. Ve skutečnosti už je dnes těžké najít komiks, který by sám k sobě přistupoval s přímočarou radostí a naivitou jako za časů Christophera Reevea. I přední mainstreamoví zástupci žánru z Marvelu se obrňují sebeshazujícím hávem. Nikdo už dnes nezíská plusové body za to, že slibuje jen náhled pod kapotu. Neporazitelnému (Invincible) se přesto podařilo vydobýt si v adult animaci podobné renomé, jaké mají The Boys (rovněž od Amazonu) v hrané tvorbě.

South Park měl vždy postavení nejodvážnější a nejdrzejší show amerického mainstreamu. Trey Parker a Matt Stone si vybudovali postavení, kdy mohou plácnout, cokoli je napadne. I to, co by v jakémkoli jiném pořadu bylo tabu. Přesto z toho vyjdou bez poskvrnky, protože: „Takový je prostě South Park.“ Není tedy divu, že se neostýchají okomentovat i současný trend diverzifikace americké popkultury. Padesátiminutové Joining the Panderverse však není jednoznačnou kritikou černých Sněhurek a lesbických polibků, jak by se mohlo zdát podle z kontextu vytržených klipů, které se začaly objevovat na sociálních sítích. Vlastně není zcela jasné, čím daný speciál je a čím vůbec být chce.