Otec a syn

Film Otec a syn vyniká tím, jak realisticky a citlivě vykresluje pevné pouto mezi rodičem a dítětem. I když se hlavní postavy dostanou na frontu první světové války, jejich příběh má hodně osobní charakter. Každá situace má nějaký dopad na vývoj jejich vztahu, což je velmi zajímavé pozorovat. Zároveň se v některých sekvencích ukazují situace z každodenního života vojáků. Snímek má navíc symbolickou hodnotu, protože jeho prostřednictvím Francouzi přiznávají své chyby z minulosti. Navzdory tomu možná nezaujme každého. Někoho může odradit pomalejší tempo vypravování, pochmurné prostředí války nebo neblízkost tématu.

Otec a syn je přes některé etické otázky a paradoxy, který se letmo dotkne, v jádru jednoduchý příběh o statečnosti a hrdinství jednoho otce. Z průměru vystupuje jen díky dluhu, na který poukazuje. Evropa ho má vůči lidem, ke kterým se chovala jako k druhořadým, ale jako kanónenfutr jí byli dobří.

Jak je z dosud řečeného již zřejmé, v Otci a synovi se kromě působivých partií vyskytuje i nejedno klišé. Včetně obrazového ztvárnění (za kamerou stál Luis Armando Arteaga): Dle očekávání zde dominují mlžnatá vlhkost, příšeří a deště, které rozmáčejí zákopy a vyvolávají pocity ustavičně přítomného chladu. Příběh je zarámován poválečným hledáním „neznámého vojína“, který by byl pohřben na čestném místě jako symbol válečné zkázy i hrdinství. V tom naopak režisér uplatnil dávku morbidní ironie…