Kdykoli na tachometru naskočí tři sta kilometrů za hodinu, bere film Gran Turismo dech. Ale sotva motory utichnou, nastupuje unylá šablona spojující cestu za velkým snem s podnikovou reklamou. Nejzajímavější na novince kin je fakt, že popisovaný příběh Janna Mardenborougha se opravdu stal. Mladík posedlý videoherní sérií Gran Turismo se od simulace závodů na monitoru probojoval v unikátní marketinkové soutěži až na okruhy skutečných profesionálních závodníků včetně Le Mans.
Komentáře a recenze 68
Gran Turismo je s výjimkou památného debutu Blomkampovým nejlepším filmem. Není zvlášť překvapivé či odvážné, svůj mustr však naplňuje velmi poctivě a daří se mu evokovat dostatek nebezpečí, napětí i dojetí. Skvělí herci a dostatečně zaujatá režie dělají z téhle v jádru rutinní žánrovky velmi příjemný kousek.
Postavit závodní film na skutečném příběhu nějakého závodníka bývá sázkou na jistotu. Už jen proto, že když stojí za to o něm natáčet film, jeho kariéra zase tak k zahození nemůže být. I když neplatí to vždy. I v případě snímku Gran Turismo se sice mluví o životopisném filmu, ale odlišností mezi skutečným a filmovým Jannem Mardenboroughem je více než dost. Jinak se ale Neillu Blomkampovi podařilo velmi dobře přenést na plátno atmosféru automobilových závodů, divák má spoustu času užívat si skutečné soutěžní momenty a sledovat i jezdce v kokpitu. Jestli vás auta baví, tak z plátna nespustíte oči (tedy, až na nějakých 10 či 15 minut zbytečností jako hraní si na děj). Vůbec přitom nevadí, že celkem tušíte, jak ten který závod dopadne. A pokud přemýšlíte, jak do kina na tenhle film dostat přítelkyni, tak roli Mardenboroughovy matky si celkem slušně vystřihla ex-Spice Girl Geri Halliwell.
Dokáže videoherní hráč obstát mezi profesionálními automobilovými závodníky a stát se jedním z nich? Pravděpodobně i ti, kteří si zrovna nelibují ve světě herních simulátorů nebo autosportu, už někdy slyšeli o celosvětově proslulém herním fenoménu zvaném Gran Turismo. Série závodních her, které hráčům umožňují vžít se do kůže profesionálního jezdce a závodit ve věrně nasimulovaných vozech a tratích pečlivě kopírujících reálné předlohy, je doposud jednou z nejoblíbenějších závodních her na světě a také nejprodávanější PlayStation sérií. Kromě velké úspěšnosti se však s herní legendou pojí i zajímavý příběh, který se, snad ještě překvapivěji, divákům rozhodl odvyprávět režisér Neill Blomkamp.
Gran Turismo je zdařile provedený sportovní životopisný film, který od začátku do konce srší energií, neotřelým stylem a dynamikou. Sice to není dokonalé, ale je to zatraceně dobré. A stává se živoucím důkazem, že filmy o videohrách mohou být zdařilé, napínavé a emotivní zároveň.
Pokud už mají existovat filmy, které jsou od začátku do konce reklama na korporátní produkt, pak je dobře, že jsou aspoň takhle kvalitní. Vlastně docela příjemné překvapení, technicky moderně bezchybné, námětem oldchoolově tradiční. A to mě naprosto nezajímají realistická rychlá auta a tím méně jejich simulátory.
Gran Turismo není závratným dílem, které budeme stavět na piedestal a roky ho adorovat. Ale jedná se o technicky dobře zvládnutou rutinu. A ta si vždycky své fanoušky najde. Příjemné herecké obsazení staví tradiční příběh o tom, jak se z nuly stane hrdina, na tu lepší stranu barikády. Není však bez chybičky. Hlavně první polovina filmu je nemastná neslaná, ale díky gradujícímu tempu na počáteční výmoly brzy zapomenete.
Kdybych měl shrnout Gran Turismo jednou větou, řekl bych: horší než Rivalové, lepší než Need for Speed. Snímek má své nedostatky, od jednoduchosti po přeplácání reklamou. Ale dají se nad nimi přimhouřit oči, protože má i své kvality. Tvůrcům se daří diváka po celé dvě hodiny příjemně zabavit, napnout a dokonce dojmout. Film má také potenciál zaujmout velký okruh diváků a seznámit je se skutečným a velice netypickým příběhem, a tím předat důležité poselství. O pecku roku se sice nejedná, o příjemné překvapení však ano. Gran Turismo je tak dalším příkladem, že snímky spojené s videoherními tituly dokážou být povedené a rozhodně mají budoucnost.