Svět zasáhla pandemie, jejímž průvodním jevem je ztráta paměti. Aris se stává součástí speciálního programu, který mu má pomoci vytvořit novou identitu. Podmanivě melancholický debut Christose Nikoua zahajoval loni sekci Orizzonti v Benátkách, kde si po právu vysloužil jednohlasnou chválu kritiky a získal srdce diváků. (MFF Karlovy Vary)
Pokřivená verze našeho světa a jeho absurdních sociálních norem je zobrazená s lehce groteskním humorem v klasicky divném řeckém duchu. Příjemně nepříjemná jednohubka o (ne)truchlení má co nabídnout. Více zde.
Film se zabývá otázkou, kam až se může člověk dostat, když ztratí paměť. Hlavní hrdina se náhle ocitá v amnézii a netuší, kdo je ani kam patří. Skupina odborníků mu doporučí, aby si prostřednictvím vzpomínek poskládal život nový. Film tak staví na myšlence, že právě vzpomínky tvoří naši identitu.
Hrdina si proto začne pořizovat polaroidové fotografie, na nichž zachycuje jednotlivé okamžiky a drobná dobrodružství, aby si z nich mohl postupně skládat nový příběh svého života. Zároveň se však neustále vrací otázka, zda to celé má smysl. Nejsou jeho snahy marné? Nejde jen o iluzi, která nedokáže nahradit skutečné prožívání?
Snímek je zpracovaný autenticky a nabízí vizuálně příjemnou, místy až melancholickou atmosféru. Jeho síla tkví ve schopnosti vtáhnout diváka do nejistoty a hledání identity, i když některé filozofické otázky zůstávají záměrně bez odpovědi.