Recenze filmu Problémissky

Také retro je příjemné a finalistky soutěže pohledné, jenže nosí tak nudné charakterové šablony, že daleko zajímavěji účinkují zákulisní procedury včetně měření prsou, výcviku chůze „půlky k sobě“ či zmatků typu „zatracená Jugoška, my vás píšeme na začátku s tvrdým Y, takže patříte až na konec řady“.

Nevím, co všechno se okolo Miss World 1970 a v jejím zákulisí stalo. Ale tento film je natočen tak, jako kdyby se tam nic zajímavého ani zásadního nestalo. Což znamená, že to není dobrý film, ať byla historická skutečnost jakákoliv.

Po několika zklamáních ale Problémissky představují příjemnou a zábavnou změnu. Zmínku zaslouží kostýmní návrháři a set dekoratéři, jejichž zásluhou strávíte dvě hodiny v britském hlavním městě před 50 lety.

Milé herecké výkony ale nepojí nějak významný obrazový koncept, a už vůbec ne nápaditost kamery. Režisérka ve snímku kombinuje určité stěžejní momenty s historickými záběry, na kterých jsou zachyceny zejména ženské pochody Londýnem. Snímek potěší kostýmní důsledností.

Film v konečném důsledku bohužel rozdělí diváky na dva nesmiřitelné tábory kvůli svému přehnaně agresivnímu ladění. Zaryté feministky se jen utvrdí v tom, že všichni muži jsou ve své podstatě stejní a druhá skupina si zase vyloží pojem feminismus ihned v tom nejhorším slova smyslu. A to je vážně škoda, protože tento námět je velmi slibný a zasloužil by si vyrovnanější zpracování.

Smutné je, že jedna z nejzajímavějších věcí na filmu Problémissky je slovní hríčka v originálním názvu, která snoubí nevychovanost s názvem soutěže krásy. Parta kolem Keiry Knightley, jakkoliv různorodá, ale nedokáže využít potenciálu, která jim událost vkládá do rukou. Minimálně v reálném světě, kde se divák chce nejen vzdělat, ale také pobavit.

Vlastně jaké to štěstí, že nám dnes mohou připadat snahy demonstrantek na Miss World jako malicherné a roztomilé ve své neradikálnosti. Na relevantnosti kritiky, kterou před 50 lety vznesly na tento památník konzervativní společenské kratochvíle, by to ovšem nemělo nic měnit.

Vznikla tak rozverná komedie, která komplikované otázky redukuje jen na náznak jejich složitosti. Pódium v Londýně se v ní stává místem, kde dochází ke střetu protestní energie se snahou uchovat společenské status quo. Způsob podání toho protestu se ale až příliš nese právě v těch mainstreamových vodách, jež se reálné předobrazy aktivistek snažily rozčeřit.