Lágrima Pantera

Němý film natočený v New Yorku v roce 1972, včetně scén v bytě Hélia Oiticicy. Poslední film, který Bressane natočil v exilu, napodobuje experimentální koncept "kvazi-kina" od Hélia Oiticicy. Skládá se z fragmentární zkušenosti svobody, na formátech Super-8 a 16 mm, v kódu mimo čas, mimo zaběhlé postupy, a zároveň znovu vytváří (pomocí různých kamer) divoký a citlivý pohled, který Oiticica věnoval kinematografii. Definitivní restaurovaná verze o délce 71 minut byla dokončena na začátku 21. století.