
MVecera
9 613 bodů •
4
Odkazování na starší filmy a postavy v nich vystupující je zajímavým jevem sovětské meziválečné kinematografie. Už ve 30. letech můžeme vidět některé fiktivní postavy objevovat se i mimo své "mateřské" filmy - jako třeba Maxim ve Velikém občanovi (1937-1939). A nutno říct, že právě Čapajev s námi dnes působí dost lacině, po několika úvodních záběrech, ve kterých Čapajev unikne jisté smrti už vidíme jen patetický propagandistický projev snímaný převážně v detailech Čapajevovy tváře, na pozadí laciná zadní projekce, a všechno střídané s záběry na pěchotní vojsko, tanky a armádní letadla. Sověti i za války uměli jestli ne lepší tak alespoň zábavnější propagandu - jako segment Son v ruku z pásma Bojevoj kinosbornik 1 (1941), a to i přes skutečnost, že se ve filmu využívá natočený materiál převzatý z jiného filmu.
