Following Sean

Filmař Ralph Arlyck se poprvé setkal se Seanem, když jako postgraduální student žil v Haight Ashbury na vrcholu 60. let. Město bylo zaplaveno atributy americké kulturní revoluce – kampus San Francisco State University byl plný policajtů v zásahové výstroji, Haight byl plný tuláků a idealistů a ve třetím patře Arlyckovy budovy se nacházel byt, kam mohl přijít kdokoli se ubytovat. Právě z této komuny v nejvyšším patře občas sešel předčasně vyspělý čtyřletý Sean, aby si popovídal – a jednoho dne Arlyck zapnul kameru. Seanův neformální komentář ke všemu, od kouření trávy po život s feťáky, byl podáván s prostou upřímností v celém patnáctiminutovém filmu, který se brzy stal slavným. Toto "první dítě" nechvalně známé dekády možná otřáslo publikem svou prostou větou – "Jasně, hulím trávu" – ale byla to jeho bosá nezbednost, která měla shrnout naději, jež ležela před národem: příslib nekonečných možností.