When a City Falls

Rok 2010 na Canterburské pláni, všechno je v pořádku. Jehňátka, modrá obloha a narcisy. Na Katedrálním náměstí chlapecký sbor zpívá ke svému Bohu. Prámy vozí turisty podél řeky Avon. Fotografují "Zahradní město", "nejangličtější město mimo Anglii". Pak nás zasáhne zemětřesení o síle 7,1. Vstaneme, zatneme pěsti a chválíme se za naši schopnost se zotavit. A pak nás zasáhne ještě silněji. Město padlo. Mnoho mrtvých. Mnoho zraněných. Mnoho vyvázlo jen o vlásek. V následujících dnech se objevují křehcí lidé. Poučili jsme se z prvního zemětřesení a znovu se rozvíjí odezva. Opět přebírá kontrolu adrenalin. Nyní se celá země semkla pro Christchurch. Energie lidí je bezprecedentní. Komunity povstávají z písku. Lidé se drží jeden druhého. O rok později otřesy pokračují. Nyní jsou zemětřesení v Canterbury největším počtem otřesů zaznamenaných v sérii. A stále počítáme...