Film vypráví o dramatu, které pokračuje i po válce, a o bitvách zuřících v lidských srdcích, i když už dávno utichly zbraně. Hlavní hrdina, pravoslavný mnich, nečekaně nachází cestu k duchovnímu uzdravení. Příběh sleduje jeho stoupání vzhůru, metaforicky naznačené hned na začátku jeho putováním do odlehlé poustevny. Leitmotivem filmu je zalévání suchého, mrtvého stromu, opakující se symbolika ilustrující absurditu mnichovy víry. Trvalé paralýzy postav, poznamenaných válečnými útrapami, naznačují, že odpuštění je jediná cesta k uzdravení.