Las calles

Ulice by se daly považovat za film o slovech, o popisování a pojmenovávání, o tajemstvích a vyznáních a o jazyku jakožto základu paměti. V dialogu mezi generacemi jsou mladí lidé zodpovědní za rozpracování otázky a škola je místem, které se snaží najít techniku, jak ji zodpovědět. Na druhou stranu, starší lidé odpovídají prostřednictvím svých příběhů, které jsou v podstatě příběhem města. A tak jako slovo – které je vždy fikcí – buduje realitu, film si udržuje svůj tón v oné mezilehlé oblasti, ve které fiktivní prostředí poskytuje podmínky pro to, aby čistý dokumentární žánr udával tempo a oslovoval lidi.